Mladí hokejisté České republiky do dvaceti let sahali na nedávném mistrovství světa této věkové kategorie po zlatých medailích, nakonec získali stříbro. Krásný úspěch hodný obdivu, obrovské radosti a respektu k těm, kdo jej vybojovali.
Rozhodně však není důvodem ke spokojenosti nad tím, kterak jde o výsledek skvěle fungujícího systému výchovy mládeže v našem ledním hokeji, potažmo sportu obecně na území ČR. Ve skutečnosti je něco takového bohužel daleko od pravdy.
Klíčový posun na nejvyšší mezinárodní level totiž drtivá většina členů perfektně hrajícího národního týmu udělala v zahraničí, převážně na poli zámořských juniorských soutěží. Přiznejme si, že nebýt toho, Češi by od cenných kovů asi opět zůstali dost daleko.
Krutě podfinancovanému sportovnímu prostředí v naší zemi totiž zoufale chybí peníze od státu, který dává dlouhodobě málo. Což se logicky promítá do nedostatečné profesionality práce i menšího zaujetí těch, kdo se v českém sportu pohybují spíš na bázi koníčku, nikoliv vrcholové činnosti.
