„Ukrajinci si za tu válku mohou sami!“ vytrubují nejen na sociálních sítích někteří z nás. Kdo jsou tito „lidé“? Nejčastěji se jedná o spoluobčany, kteří mají na krku zhruba tolik exekucí, kolik jim v ústech chybí zubů. Ale nenechme se mýlit. Najdou se mezi nimi i tací, kteří jsou zajištěni více než dobře. Všechny spojují dvě věci: sobectví a strach. 

Skvěle to lze pozorovat na přístupu k pomoci, které se lidem z Ukrajiny dostává. Nejčastějším argumentem v této souvislosti je, že „našim lidem nepomůže nikdo“. Přitom v České republice máme k dispozici opravdu masivní sociální systém, který je lidem v nouzi plně k dispozici. 

Ale co my sami? Pomůžeme nějak lidem zasaženým válkou? To je samozřejmě na každém z nás. Někdo přispěje, jiný ne, je to každého věc, nikdo nikoho do ničeho nenutí. Přesto se člověk za některé své spoluobčany musí opravdu stydět. Vždy platilo, že chudoba cti netratí. Toto však pro nadutost, hloupost a hamižnost určitě neplatí.

Nelze pochopit lidi, kteří po naší zkušenosti s německou i ruskou okupací dnes hovoří o tom, že za válku může Ukrajina. Kdyby se vzdala, mohla mít pokoj! Podobné názory mohou být blízké snad pouze kolaborantům, kteří vítají, pokud jejich vlast zabere jiný stát.

„Díky“ krizi na Ukrajině už alespoň víme, kdo je kdo a co od koho můžeme čekat. Určitě nelze spoléhat na to, že pokud máte některého z těchto slabochů za sousedy, že vám někdy pomohou. Naopak. Pokud vám například bude hořet dům, tak vám pouze poradí, abyste to nehasili, neboť pouze prodlužujete oheň, což se jim nelíbí. A rozhodně vám zakážou volat hasiče. Pokud tak přesto činíte, budou si na ně i vás všude stěžovat. Vždyť jim rozjezdili trávník!

Stejní pacholci se v určitém procentu najdou všude ve světě. Dá se tedy očekávat, že jsou i mezi obyčejnými Ukrajinci. Ti však na rozdíl od nás mají problémy, které si sami nezavinili například svojí nenasytností či finanční negramotností. Nikomu z nás totiž vojáci sousedního státu (zatím) nepozabíjeli členy rodiny, nezničili dům, nehrozí mu, že kvůli válce bude přes zimu bez tepla i elektřiny.

Pozoruhodné však je, že čím je stát bohatší, tím větší zastoupení podobných sobeckých darebáků se v něm najde. I to je zřejmě cena za ten náš blahobyt.