Je zajímavé sledovat, co s lidmi pravidelně dělají především volby prezidenta republiky. Jasně rozdělené dva tábory, mezi které by stačila hodit jiskra, aby vzniknul neuvěřitelný požár. A přitom už nejde jen o opačný názor, ale o čirou nenávist, která srší z řady obyvatel. Ať už jedna, či druhá strana přitom nechce ani slyšet jen opačný názor, leč se v určitých případech není co divit, protože některé lži jsou silně za hranou, tak přeci stále spolu tito lidé budou muset žít v symbióze i nadále. Nebo to se začneme vinou politických přesvědčení stěhovat někam jinam?
Nic neumí společnost rozdělit tak, jako to zvládají volby prezidenta. Zavedení přímé volby nám byl nejspíše čert dlužen. Nenajdeme totiž volby, které by dokázali nůžky mezi jednotlivými voliči rozdělit víc. Oproti těmto volbám jsou komunální i do poslanecké sněmovny relativně poklidným bojem o daleko větší moc, která rozhoduje, jak na tom občané budou.
Ale ne, většina z nás je daleko upnutější na to, kdo bude řešit otázky v roli prezidenta. Přitom na rozdíl od dolní komory i komunálních politiků jsou jeho pravomoce téměř nulové. Pohrávat si se strachem jen kvůli politickým bodům nám už ukázal ve dvou volbách dosluhující prezident a jen těžko by se dalo uvěřit, že politické dno bude možná ještě níže, jako tomu vidíme nyní. Místo volby mezi dvěma státníky, kteří mohou reprezentovat hodnoty se tak zase jen rozdělila společnost, a to není pěkný obrázek pro současnost i budoucnost.
