Česko je nyní z devadesáti procent obyvatel rozděleno na dva tábory, nemá cenu si nalhávat, že tomu je jinak. Člověk by čekal, že po kampaních v letech 2013 a 2018, které byly ovlivněny řadou lží a polopravd se už národ dokáže trošku lépe vyrozumět s těmito věcmi, ale není tomu tak. Ba naopak se dá označit letošní počínání za něco ještě zcela nového a není to v tom správném slova smyslu.
Společnost je tak rozdělena snad ještě více než tomu bylo dříve a jen těžko se budou tyto mosty zakopávat. Smutná to realita. Situace se po volbách jistě uklidní, ale nálada dobrá jen tak nebude minimálně v jednom ze dvou táborů. Přitom je pří vší úctě relativně jedno, zda bude na hradě ten či onen, ale vzájemně si pomoci k lepšímu životu může každý z nás. Jenže místo toho se upínáme na lidi nahoře, přitom oni opravdu nemohou za životy nás, a to ani za naše úspěchy, či za naše zklamání.
Jestli bychom si u nás něco opravdu zasloužili, pak je to zase jednou jednotná společnost, která spolu umí vycházet i přes odlišné názory. Ale ani u jedné ze skupin bohužel není vidět snaha tohoto cíle vůbec dosáhnout. Proč to tedy nezkusit změnit, ať už to dopadne, jak dopadne? Přece se nechceme do konce života smířit s tím, že budeme navždy rozděleni jen skrze opačné názory.
