Opakovaně jsem nejen v této rubrice psal o tom, kterak je sport v České republice při porovnání s většinou Evropy výrazně podfinancovaný. Navíc v dnešní ekonomicky složité době není reálné, že by se finančně nepříznivý stav věcí vezdejších nějak víc změnil k lepšímu. Spíš naopak.
A pak bez ohledu na cokoliv sedím s koučem mládežnických házenkářů, který za trenérskou činnost nebere žádné peníze (nebo maximálně drobné, s trochou nadsázky), a mně při pořizování rozhovoru do novin málem spadne brada uznalým úžasem. Z čeho?
Z obrovského nadšení do náročné péče o sportovní talenty, kterou má jako zájmový vedlejšák k normálnímu zaměstnání. A přesto do vedení mladých nadějí vkládá tolik znalostí, invence, poznatků, energie i vůle, že člověk musí smeknout. Takových lidí u nás naštěstí není málo a drží nad vodou tuzemské sportování.
