Zimní spánek už většina regionálních fotbalových celků vyměnila za poctivou zimní přípravu, a každý trenér doufá, že z ní budou jeho svěřenci čerpat v průběhu celého roku. Někde se do toho pouští zhurta, jinde je to podstatně vlažnější. Dá se ale přesně určit, která z těchto cest bude v jarní i následné podzimní části účinnější? To asi jen těžko, protože každá z těchto mincí má dvě strany a najít ten správný balanc chce i trochu alchymie.
Fotbal se neustále vyvíjí a nároky, které stačily ještě před deseti lety, už jsou dnes zcela jinde, taková je realita. Každý, kdo chce hrát alespoň o něco výš, musí splňovat komplexní podmínky, přes něž nejede vlak. A držet se tohoto módu snaží i trenéři. A i když se jedná o stejný sport, tak každý má své určité metody.
Ty však mohou přinést ovoce, ale také nemusí. Slabá či nevydařená příprava se může projevit ihned na výsledcích i předvedené hře a dohánět manko až v průběhu rozjetého ročníku je už velmi složité, což zná každý, kdo se někdy sportu věnoval. Na druhou stranu ale může přijít i opačný problém. Poctivá a náročná příprava, do které se přidá i nespočet přátelských zápasů, může mít také opačný efekt. Už nejednou se totiž skvělá forma promítla do přátelských utkání, ale v mistrovských duelech už byl celek takříkajíc „vyčichlý“.
A na trenéry tak čeká jasný úkol. Najít ten správný balanc, aby ideální forma přišla v pravý moment, protože úspěšně nacvičené akce i naběhané kilometry v konečném zúčtování mohou znamenat totéž jako pár měsíců nicnedělání.
