Nejméně poslední tři volební období je prostějovská komunální politika soubojem dvou bloků. Na život a na smrt, chtělo by se dodat. Koalice a opozice se k sobě občas skutečně chovají jako na kolbišti. A člověka až udiví, že zatím na zastupitelstvu neruply někomu nervy natolik, aby když ne židle, tak létala alespoň trestní oznámení. Co ale za tímto stavem stojí?

Není to tak dlouho, co se ve svém politickém – a jak sami říkají nekorektním – politickém podcastu Kecy a politika věnovalo duo Pečinka – Michopulos komunální politice. Zaznělo tam mnoho zajímavého. Aktéři se věnovali tehdy výsledkům komunálních voleb, hlavně ale pak sestavením koalic. Ty často byly o úplně jiném složení než ty na celostátní úrovni. „Jde o to, co si kdo s kým v posledních třiceti letech udělal,“ dala by se parafrázovat myšlenka jednoho z kecálistů.

Podle toho ovšem v Prostějově nejsou pouze poskládané „vláda“ a opozice, nýbrž se do všeho promítá také to, jaké měl kdo s kým historické spory. Ať už skupiny, či jednotlivci. Velice ostré jsou hrany například mezi náměstkem Sklenkou a nejmenovaným opozičním politikem. Výrazně jsou ale vidět také mezi faktickým šéfem opozice Alešem Matyáškem a vedením města.

Jestli se ale dá, kromě osobních antipatií, něco hledat za někdy až zoufalou úrovní jednání na zastupitelstvu i okolo něj, jsou to dvě skutečnosti. Zaprvé je to naprostý nedostatek důvěry. O tom slyším od zastupitelů pravidelně: „Druhé straně“ se nedá věřit. „Po předešlých zkušenostech se na to dívám s nedůvěrou,“ je nejčastější věta. Druhá věc s tím souvisí a je jí nedostatek politické kultury. Dohody? Kompromisy? Konstruktivní přístup z obou stran? Ne.

Ze strany koalice se zdá, že přejala heslo Miloše Zemana po jeho druhém zvolení prezidentem republiky. „Tato země je naše,“ prohlásil tehdy. V zastupitelstvu má koalice jasnou většinu, o tom prostě není sporu. A na druhou stranu, opozice zase vystupuje často v roli kritika prakticky všeho. V některých případech si plní svoji roli „hlídacího psa“, v jiných ale jde podružností a osobní antipatie.

Pokud by se měly věci změnit, je načase začít budovat zcela jinou politickou kulturu. Přednost by měly mít diskuse, fakta, snaha o dohodu. Ne jednání na sílu nebo někdy až osočování. Zastupitelé mají neceláý měsíc na to, aby se nad úrovní jednání a nad tím, jak působí na veřejnost, zamysleli. Zda bude 21. února na radnici bojová zóna, nebo místo pro slušnou diskusi nad problémy obyvatel a jejich města, to je jen na nich.