Těžkými časy prochází tuzemský sport. A to prakticky na všech frontách. Hovoří se o tom, že jsou děti (i dospělí) línější, statistiky odhalují nárůst počtu lidí s nadváhou a obezitou. Některá sportoviště dosluhují a zároveň se jen těžko shánějí peníze na jejich obnovu. A pověstné „plácky za barákem“ jsou dnes často buď zarostlé, nebo zanikly úplně.
Zabijákem jsou však hlavně ceny. S nimi museli jít nahoru prakticky všude, a to od kroužků přes kluby až po sportovní haly a stadiony. Energie a nájmy vyskočily nahoru. Navýšení příspěvků ale kluby pocítily často i ze strany svazů. To vše ve výsledku dopadá tím více na lidi, kteří se snaží sportovní oddíly vést a rozvíjet. Je to pro ně stres i otázky nad fungováním navíc. Větší náklady ale dopadají ve výsledku zejména na rodiče dětí a mládežníků.
Poslední roky skutečně sportu ať amatérskému, nebo profesionálnímu dvakrát nepřály. Jen vzpomeňme, že v době koronaviru se nemohlo organizovaně sportovat vůbec. Člověk si maximálně tak mohl sám zaběhat nebo se nechat prohnat svým psem – to dokonce i po deváté večer. Všichni ale tehdy tak nějak tušili, že sebepřísnější nařízení a různá omezení budou trvat jen dočasně. V případe navýšených cen sportovišť a provozu oddílů jako celku ale máme tu smutnou jistotu, že to níž už nepůjde.
