Zvykl jsem si na tomto místě v téhle rubrice každoročně bilancovat (alespoň krátce), co v regionálním sportu přineslo uplynulých dvanáct měsíců jednoho končícího letopočtu. Nikdy by mě však nenapadlo, že takové hodnocení bude reálně v první řadě o něčem jiném než o sportování.
Sice jsem vyznavačem science fiction, ale aby tento zdánlivě fiktivní žánr pronikl natolik významně do každodenního života celé společnosti a pronikavým způsobem ovlivnil vše včetně základního práva na vlastní pohyb, to určitě šokovalo nejen mě.
Obrovským průšvihem přitom bylo, že koronavirus fatální měrou zasáhl i profesionální sport. A tisíce vrcholových profíků opakovaně nemohly vykonávat svou profesi s veškerými obřími dopady na výkonnost, klubovou ekonomiku i extrémně narušený chod soutěží.
Tahle sféra se během druhé vlny epidemie vrátila aspoň částečně do normálu. Jenže co normální stále není a bohužel asi ještě dlouho nebude, to je sportování všech ostatních, kteří se rádi hýbají a chtějí žít zdravě. V daném ohledu byl rok 2020 dobou temna.
