Dva a půl roku zpátky zasáhl český fotbal další z neblahých skandálů, který silně podkopal jakoukoliv důvěru široké veřejnosti. To, o čem se léta šuškalo, se potvrdilo a začalo létat jedno obvinění za druhým. V tu chvíli si každý fotbalový fanoušek říkal jediné. Vše se musí změnit a začít jinak. Jestli to nebude nyní, tak už na fotbal můžeme zapomenout.
Roman Berbr, ale i jeho nejbližší brzy opustili Strahov a čekalo se, co přinese zasedání výkonného výboru a volba nových šéfů. Proběhla silná čistka v rámci nejvyšších orgánů, ale že by se ve fotbalovém prostředí změnilo vše tak, aby fotbal opět získal na důvěryhodnosti, to za poslední rok a půl bohužel konstatovat nelze.
Předseda Petr Fousek nastupoval s terčem na zádech a v náročné úloze, přesto se člověk nemůže zbavit pocitu, že čekal něco více. Komunikace vedení s veřejností, hlavně pak s kluby na všech frontách se příliš nezměnila. Snaha o transparentnost jakbysmet. Stačí se podívat na poslední příklad z reorganizací, na kterou je po vlně kritiky uvaleno embargo. Jestli si za tímto názorem vedení stojí, tak by si ho přece mělo obhájit.
Nebo to zase dopadne takzvaně o nás bez nás, že se jen schválí určité věci bez dotázání těch, kterých se to přímo týká. Nejde ale pouze o reorganizaci. Celkově se zkrátka člověk, který se fotbalu aktivně věnuje, nemůže zbavit dojmu, že čekal něco více. A to není dobré znamení ani do let budoucích.
