Zní to paradoxně, ale je to tak. Čím dál více z nás je líných odpočívat. Řeč není o odpočinku, jak si ho snad někteří z nás představují. Pokud si sedneme na gauč před televizi, hrajeme počítačové hry, brouzdáme bezcílně internetem či sjíždíme videa na mobilním telefonu, pak to není odpočinek, ale zabíjení času. A toho přitom není nikdy dost. Je absolutně nepochopitelné, pokud někteří z nás prohlašují, že nic nestíhají, ale večer si sednou k seriálu…
Nejlépe si odpočineme, pokud provádíme aktivity, které jsou odlišné od toho, co děláme v zaměstnání. V případě sledování „vtipných“ videí a dalších výše zmíněných blbostí však o nějakých aktivitách nemůže být ani řeč. Ve skutečnosti jde o pasivity. Ač se snad tváří jako aktivity, ve skutečnosti jde o jejich naprostý opak. Sice se při nich neunavíme, ale ani si skutečně neodpočineme.
Rozdíl mezi aktivitami a pasivitami je v míře zapojení daného člověka. Pokud jsme aktivní, víme, co děláme, něco překonáváme, objevujeme či řešíme. Je přitom jedno, zda si jdeme zaběhat, pěstujeme kytky či si přečteme knížku vyžadující koncentraci. Odměnou nám je vždy skvělý pocit z toho, že jsme něco zvládli či se dozvěděli.
Pokud se však lidé nechávají oblbovat pasivitami, pak se tento pocit nikdy nedostaví. Tito lidé zůstávají pouhými oblouzněnými diváky, kteří čumí na to, co jim běží před očima, maximálně pak fungují ve stylu prvoků reagujících na světlo. Jediné, co vyžadují, aby je někdo bavil, sami se zabavit neumí. Místo vlastního sportování sledují výkony ostatních a jistá míra uspokojení se dostaví pouze tehdy, pokud se jejich favoritu podaří uspět. Proč to dělají, přestože na výkon někoho jiného nemohou mít žádný vliv? Jsou prostě líní. Líní i na to, aby si skutečně odpočinuli.
Na druhou stranu nic se nemá přehánět. Existují i tací, kteří se nikdy nezbaví sklonu dávat si neustále vysoké cíle: na dovolené mají naplánováno, co vše musí stihnout, ženou se od jedné atrakce ke druhé. Při sportu se nehýbou pro radost, ale pro překonání svých limitů. Takoví lidé mohou být ze svého „odpočinku“ nakonec tak vyřízeni že už následně druhým lidem nemají co nabídnout.
Nebýt líný odpočívat neznamená uštvat se. Znamená to nepodlehnout psychické a fyzické pohodlnosti a s radostí i okouzlením stále objevovat krásu světa kolem nás. Dokážeme to?
