Hodně zajímavým vývojem prochází v posledních letech průběžně tvořená historie prostějovského volejbalu. Po deseti mistrovských titulech za sebou (2009 až 2018) následoval tříletý ústup ze slávy vrcholící až sedmou pozicí v UNIQA extralize (2021), než loni přišel krásně šokující jedenáctý výstup na vrchol (2022).
Před aktuální sezónou vedení hanáckého klubu navzdory zlatému opojení nelétalo nikde v oblacích a střízlivě stanovilo cíl, že jakákoliv medaile získaná na jaře 2023 by znamenala cenný úspěch. Přesto držel částečně obměněný tým většinu tohoto ročníku elitní české soutěže průběžné vedení, až si na to všichni začali zvykat.
Načež se dostavily četné zdravotní problémy, následně další úpravy hráčského kádru. A vítězná mašina se poněkud zasekla. Leccos je jinak než dříve, některé důležité opory mimo hru, jiné více či méně z formy. A vrátit výkonnost zpátky na nejvyšší národní level se teď jeví nadmíru složitě.
Což je dost nepříjemné za situace, kdy přichází rozhodující play-off a vékáčko má navíc ve čtvrtfinále za soupeře nepříliš oblíbenou Olomouc. Čas na hledání poztrácené pohody je přitom pryč, proto nezbývá než fárat, místo lehkosti postup urvat bojovností. Aby rok staré nadšení nevystřídal současný smutek.
