Jak se říká, jedna vlaštovka jaro nedělá. A první vítězství prostějovských žen v letošním extraligovém play-off – navíc nejtěsnější 3:2 – tak ještě zdaleka nezaručuje, že se po roce opět dostaví postup mezi elitní kvarteto nejvyšší české soutěže.
Přesto byl úvodní mač čtvrtfinálové série proti Olomouci jasným signálem, že takový úspěch reálně může přijít. Začátek sobotního utkání tomu sice vůbec nenasvědčoval, ale v jeho dalším průběhu lvice VK daly vzpomenout na své nejlepší bitvy z posledního roku a čtvrt.
Hlavně od čtvrtého setu na hřišti znovu bojovaly ze všech sil, vrhaly se pro zdánlivě ztracené míče, dřely doslova na krev. A konečně po delší době působily jako opravdový tým plný soudržnosti, vzájemné podpory i společně pozitivních emocí.
Pokud trochu odhlédneme od neméně důležité herní kvality, tak právě těmito morálně volními vlastnostmi loni doputovaly až k nečekanému zisku mistrovského titulu. Načež to v předchozích týdnech vypadalo, že schopnost maximálně táhnout za jeden provaz z mančaftu úřadujících šampionek republiky jaksi vyprchala.
Teď víme, že v něm pořád zůstala – jen ji v pravou chvíli najít i náležitě prodat v rozhodujících zápasech. Pokud svěřenkyně Miroslava Čady, Lubomíra Petráše a spol. toto dokážou, tak budou mít další medaili na dosah. Nesmí však sejít z cesty nesoucí motto: spolu (někdy) prohráváme a spolu (častěji) vítězíme!
