Vrtulník, rozlehlý rodinný dům, luxusní auta, krásné ženy. Tak si žil jeden podnikatel ze Stražiska. Byl nepochybně šikovný, podnikavý, a přitom plně zaměřený na to, jak se co nejrychleji dostat k penězům. Vyráběl a prodával alkohol a občas se ale pohyboval na hraně zákona. Všechny naděje ovšem vkládal zejména do svých dvou dětí, kterým se snažil dopřát „jen to nejlepší“. Je tomu už deset let, co se podmínky během pár měsíců změnily, takže jeho podnikání skončilo v troskách.

Když se mu svět začínal hroutit, propadal úzkostem i chlastu, pod jehož vlivem se nesmyslně navážel do lidí kolem sebe. Jenže ostatní povětšinou neměli zájem chápat jeho problémy a už vůbec ne poslouchat jeho urážky. Zemřel, když mu ještě nebylo ani padesát let. Jeho smrt nebyla ani tak tragická v tom, že by odešel ze světa předčasně. Nejhorší na ní bylo, že už před ní neměl nejmenší chuť dál žít. Důvodem rozhodně nebyly pouze jeho trable v podnikání. Zásadním důvodem jeho nechuti bojovat o vlastní život byly jeho děti. Rozmazlené, neschopné, uřvané a do morku kostí zkažené děti.

Jeho dcera se vzhlédla v kariéře budoucí modelky. Vše obětovala péči o svůj vzhled, podstoupila několik plastických operací a pečlivě dbala na výběr oblečení i doplňků. Nicméně to bylo asi tak vše. Ono totiž i práce modelky je stejně jako každá jiná spojena s jistou dávkou odříkání, které ona rozhodně nehodlala podstupovat. A proč taky? Díky otci to ani neměla zapotřebí. Mladá žena nedávno byla odsouzena za to, že si prostřednictvím okopírovaných dokumentů brala půjčky na vlastní matku.

Syn na svoji sestru a „tatínkovu holčičku“ velmi dlouho žárlil. Přestože i on dostával mnohem víc, než potřeboval, měl pocit, že je to stále málo. „Jí dáš všechno a mně nic!“ řval občas na svého otce. Skončil na drogách a posléze i v osobním bankrotu. Se svojí sestrou se po tátově smrti ještě dlouho soudil. Jejich kontakty definitivně skončily ve chvíli, kdy zjistil, že z ní nic nedostane.

Tento smutný příběh přitom není ničím ojedinělým. Ostatně už z dávných časů známe historky o tom, kterak nezdárný syn dokázal v kartách prohrát celý statek i s polnostmi. Nicméně jisté je, že nyní se zejména u těch bohatších z nás bude ještě mnohokrát opakovat. Je to logické a svým způsobem asi i spravedlivé. 

Nicméně hlavní potíž však není v osobních tragédiích jednotlivých rodin. Mnohem horší je to, že jako uřvané a rozmazlené děti se začíná chovat podstatná část „normální“ společnosti. Lidé mají stále silnější pocit, že stát coby čím dál tím více zadlužená dojná kráva je tady pouze od toho, aby dotoval jejich nákladný život. Stejně jako nezdárný syn přitom křičí: „Ostatním dáváš hodně a nám nic!“

Neexistuje důvod, proč by to, co se opakovaně stalo v mnoha rodinách, nepotkalo celou naši společnost. Rozmazlené, neschopné, uřvané a do morku kostí zkažené děti solidní budoucnost naší vlasti určitě nezajistí.