Pro někoho nejdůležitější křesťanský svátek, který připomíná oběť Ježíše. Pro jiného příjemné volno. A pro další společenská událost plná navštěvování. To vše jsou – nebo mohou být – Velikonoce, které ne klepou, ale přímo buší na dveře.
Češi jsou ve slavení svátků jara poměrně originální. Jen málokde ve světě si upletou pomlázku a jdou „vyšupat“ své partnerky, kamarádky, či příbuzné. Kocar byl ještě před nějakými dvaceti lety samozřejmostí a chození na pomlázku takovým sezónním celonárodním sportem.
Doba se však přeci jen změnila. Ubylo pomlázek, ubylo velikonočního pohybu. Někteří lidé jako by zapomněli na to, jak vypadá komunikace takříkajíc face-to-face. Nyní je z toho maximálně tak „pokec“ přes obrazovku mobilního telefonu, tabletu či počítače. Smutné...
Do tradičních oslav Velikonoc navíc zasáhl koronavirus. Jak v roce 2020, tak v roce 2021 platila přísná bezpečnostní opatření i přes tyto svátky. Zejména rok 2020 byl příznačný. Ulice působily jako po apokalypse, nikde ani noha. Ostatně koledníci tehdy riskovali i pokutu.
Tím spíš jsou Velikonoce důležité i pro nekřesťany. Šlo o společenskou událost, při které se setkávali kamarádi, rodiny nebo třeba jen známí, kteří se už dlouho neviděli. Padlo nějaké to vajíčko, čokoláda a u starších samozřejmě čtvrtka. Jindy tiché ulice ožily a totéž platilo pro domácnosti.
Velikonoce s pomlázkou, kraslicemi, stužkami a všudypřítomnými jarními barvami zkrátka k Česku patří. Nyní doufejme, že se nám během dvou koronavirových let a při všech těch technologiích zastesklo po starých dobrých velikonočních setkáních. Byla by škoda, kdyby nám jednou nezbylo nic jiného než o těchto zvycích vykládat našim vnoučatům, která už by je jinak nemohla poznat.
