Některé kolektivní sporty jdou (nebo se snaží jít) v posledních letech cestou mnohem přísnějšího trestání nedovolených zákroků. Například v ledním hokeji či v házené se výrazně častěji vylučuje, leckdy však zůstává spíš u konstatování: mělo by se častěji vylučovat.
Problém je v nejednotnosti rozhodčích. Jak mezi jedinci, kteří tuhle nelehkou roli vykonávají, tak u stejných arbitrů v průběhu času. Například někteří sudí pískají podle moderního trendu nepoměrně víc než jiní, což hráče nutně dostává do nejistoty, co si na ledě vlastně můžou dovolit.
Ještě horší je, pokud muži v pruhovaném mění styl pískání během jednoho utkání podle toho, co se zrovna hodí. Nebo je tu obrovský rozdíl mezi řízením zápasů v dlouhodobé části soutěže, kdy se na trestnou lavici chodí s vyšší četností, a v play off. Tam se mnohdy pouštějí i jasné fauly.
Co se týče házené, v ní mi osobně připadá současný trend extrémně častých dvouminutových trestů i o poznání více červených karet (existuje i modrá, víte to?) až moc přehnaný. Stává se pak, že hlavní roli místo hráčů převezmou právě sudí, což pro samotný sport není nikdy dobře.
