Vzpomínám si na doby vlády ODS, tehdy ještě pod Petrem Nečasem, možná dokonce ještě Mirkem Topolánkem. Už tehdy frčel lidový humor, který ve velkém zesměšňoval tehdejší drahotu. Aby ne, řádila hospodářská krize, zdražovalo se, rostla nezaměstnanost. A k tomu nejistota. Tehdejší situace může laikovi v mnohém připomínat tu současnou.

Ale zpět k humoru. Doteď si vzpomínám na recept, v němž nějaký vtipálek nabádal, jak si připravit levný pokrm à la tehdejší vláda. Výsledek by se vám nelíbil. Zahrnoval dvě šunky – asi dokážete vytušit jaké – vejce a podobně. Jako další ingredience byly zmiňované cibule a voda. A koření? Ne, to by už byla vzácnost. Nyní, o nějakých třináct či čtrnáct let později, je za jídlo králů považované lečo. Inu, když kilo paprik stojí více než denní menu v restauraci, budiž…

Dost ale humoru, aktuální drahota totiž není zrovna něčím vtipným, i když Češi se smějí rádi, často a všemu. Drahota se ale týká také všech: mladých, starých, bezdětných i rodin. Zaměstnanců i zaměstnavatelů. Je všudypřítomná a nedá se jí úplně uniknout.

Bojuje s ní každý. A každý podle svých možností nebo zvyků. Lidé označující se za vlastence slovním spojením „Fijalova drahota“. A snahou organizovat demonstrace. Další si zkrátka postěžují na Facebooku, jiní ještě pořád v hospodě u piva. Většina ale zkrátka šetří, kde se dá, někdy i nedá. Nepochybně jsou pak i tací, kteří to jednoduše vzdali a nechali se cenami vláčet. Ona dvojciferná inflace, která se místy škrábe i ke dvaceti procentům, není zrovna med. Je to už fakticky krize, která náš charakter, motivy a schopnosti dokonale odhalí.

Nejhorší je, že lidi, kteří žili na hraně, se najednou ocitli za ní. Už na začátku výrazného zdražování přicházely zprávy o tom, jak stoupá počet těch, kteří potřebují pomoc třeba potravinových bank a dalších institucí pomáhajících sociálně slabým. Samoživitelé, lidé s nižšími příjmy. Nárůst, o kterém tehdy hovořily reportáže, byl obrovský. Zde musí pomoci stát a zaktivizovat sociální síť. A ano, třeba z důvodu zdražování – ať už energií, nebo potravin – poněkud zaspal. Zle nevypadal třeba nápad, že by dočasně bylo snížené DPH na základních potravinách. Proč ne?

Hodně lidí ale zvládá zdražování i tak v pohodě. Tedy mohli by. Bohužel se nejednou člověk setká s tím, že si lidé stěžují na bídu, na drahotu, na všechno. Ve skutečnosti ale nic z toho nezažili v žádné velké míře a k tomu neudělají nic pro to, aby se měli lépe. Nezkouší změnit práci, najít si další zdroj příjmů. Nebo více myslet nad tím, co a v jakém množství kupovat. Koupit třeba láhev tvrdého? Ne, spíše ne. Místo toho základní potraviny ve slevách či u menších prodejců? Ano, to spíš.

Stačí zajít mezi regály a nechat si čas na racionální nákup. Tady plánovat, tam zvažovat. Chovat se hospodárně. Poměřovat složení výrobků, gramáž, ceny přepočítané na kila. Hlavně však již vzpomínanou potřebnost zboží… Totéž ale platí i pro domácnost. Stěžujeme si na drahotu, přesto se ale ještě k tomu zadlužíme. Proč? Kvůli tomu, abychom si o pár měsíců dříve mohli koupit elektroniku? Opravdu? Není naopak třeba zrovna teď nejlepší čas na to skoncovat nebo aspoň omezit zlozvyky jako třeba kouření či tučné a sladké jídlo?

Velmi rád o mnoha věcech říkám, že jsou o lidech. O tom, jak se staví k problémům, zda si z nich něco vezmou. Jinými slovy, o přístupu. I současná drahota prakticky na všech stranách se dá řešit různě. A i zde se k ní dá přistoupit několika způsoby. Někdo bude spílat celému světu. Někdo zatrpkne, další si bude zoufat. Já si místo toho vypůjčím slova Felicity Lemonové z jednoho dílu Hercula Poirota: „Problémy se mají překonávat“. Podepisuji a dodám, že problémy se dají brát i jako výzva.