V současném nemilosrdně fungujícím a tvrdém sportovním světě není moc časté, aby trenér kolektivního odvětví vydržel ve stejném působišti delší řádku let. Jsou však i takové případy, tím nejznámějším asi Sir Alex Ferguson sloužící více než dvě dekády ve fotbalovém Manchesteru United.
Volejbalový bard Miroslav Čada to sice ve VK Prostějov zatím dotáhl „pouze“ na patnáct roků, a navíc ani nebyl koučem celou tuto dobu, přesto je taková výdrž na jedné štaci úctyhodná. Z mnoha různých důvodů. A pokud by si některý ze sportovních lodivodů v hanáckém městě zasloužil postavit sochu, tak by to určitě byl právě Mirek.
Do vékáčka přicházel v létě 2008 z Brna už coby hodně úspěšný kormidelník s řadou mistrovských titulů na kontě, kromě toho býval předtím i špičkovým hráčem. Ve své trenérské kariéře dokázal vždy skloubit volejbalovou odbornost se schopností správně vést i motivovat kolektiv a s lidským přístupem tak, že vztahově fungující mančaft za ním pokaždé naplno šel.
Proto prostějovské ženy celou jednu dekádu zvládaly plnit roli papírových favoritek a pod Čadovou taktovkou získaly deset extraligových trofejí v řadě za sebou, k tomu stejný počet Českých pohárů, a navíc oprávněný respekt na mezinárodní scéně. Proto se pak hned dvakrát stalo, že vyhlášený expert s typickou člověčinou v krvi sice na vlastní žádost lavičku opustil, ale po čase se na ni jako opravdový zachránce úspěšně vrátil.
Zapomenout přitom nesmíme na jeho věrného pobočníka Lubomíra Petráše i další parťáky z realizačního týmu. Každopádně včera Miroslav Čada oslavil v plné svěžesti krásné sedmdesáté narozeniny, k nimž mu z celého srdce gratulujeme. A bez ohledu na to, co teď přijde dál z profesního hlediska, přejeme vše nejlepší a hlavně pevné zdraví!
