Zdraví, pohodu, trávení hodně času s blízkými. To si obvykle lidé přejí koncem starého a začátkem nového roku. Sportovci nejsou výjimkou. Loňský rok byl ale jiný, a i letošní minimálně zpočátku bude. Důvod je nasnadě. Co tedy popřát sportovcům do doby plné nejistoty a v případě amatérských možná až zoufalství?
Nabízí se samozřejmě trpělivost a optimismus. Jenže ten se zatím se stále se zvyšujícími psími hodnotami, neschopností české vlády očkovat a trvajícími zákazy pro konání všech akcí nekoná. Zní nyní skoro jako nemístný žert. Sportovci-profesionálové se navíc snadno mohou dostat na hranu existenční. Kluby osekávají platy a při přístupu českého státu k epidemii nemají jistotu, zda si příští týden ještě zahrají-popracují.
Vymyslet tak přání pro sportovce nejen na Prostějovsku je převelice těžké, řada z nich by zněla až nepatřičně. Přesto to ale zkusím. Nám všem, kteří sportují ať už profesionálně, amatérsky, pravidelně, nebo nárazově, přeji, abychom si ani současnými událostmi nenechali vzít radost ze sportu. My, kteří nyní nemůžeme vůbec sportovat, pomysleme na radost, až zase nazujeme kopačky, hodíme míčem do koše nebo vezmeme do ruky florbalovou či hokejovou hůl. Je to krásný pocit. A všichni ho zase znovu zažijeme. Profesionálům pak přeji opětovnou možnost obecenstva a pevné nervy v dobách, kdy se už tak malé jistoty ve sportovním byznysu scvrkly na něco opravdu titěrného. Na závěr nám všem sportovcům přeji samozřejmě víru v lepší rok a pevné zdraví.
