Máme zvoleného i inaugurovaného prezidenta. A já říkám sláva. Neříkám to proto, kdo zvolen byl, ale proto, že se snad již konečně uklidní ona vypjatá volební atmosféra, která nás provázela prvním, především pak druhým kolem hlasování. Dnes odcituji sám sebe a přidám sem svůj facebookový status, který jsem přidal po ukončení voleb. Zněl takto: „Žijeme v podivné době, kdy pravda je vydávána za lež a lež za pravdu, lidé jsou na sebe zlí a dokážou si neuvěřitelně navzájem ničit život, jsme na myšlenkovém a aktuálním dně a krizi, zdá se, není konec. Člověku je z toho smutno, ale pak si vzpomene, že má krásnou ženu a zdravou dceru, a je mu hned líp. Pojďme se semknout a hlavně v rodinách. S těmi nejbližšími vše překonáme. V jednotě je síla.“

Musím říct, že jsem byl doslova zděšen tím, co jsem viděl okolo sebe. Ano, opravdu i v rodinách po sobě lidé štěkali, když se někdo přiznal, koho bude volit, kamarádi spolu přestali mluvit. Koneckonců i onen zmiňovaný Facebook byl plný zla a nenávisti. Vše bohužel přiživovala naše rádoby nestranná média a mnohdy vskutku až okatě fandící moderátoři. A já jsem se stále ptal s klasikem: „Cui bono“, komu toto prospívá, kdo z tohoto těží? Můžeme na to mít různé teorie, ale jak už jsem zde psal před nedávnem, ty všechny hádky a nenávist způsobilo jen třináct článků v ústavě, které se funkci prezidenta věnují. A když to laicky shrnu, dle nich je prezident kladeč věnců, jmenovač generálů, profesorů a soudců, podepisovač zákonů. Když by si totiž náhodou dovolil nějaký zákon vetovat, tak je pak stejně následně přehlasován. A takto bychom mohli pokračovat. Říkám si, zda nám tato funkce stojí za přímou volbu a následně tu nenávist, zlobu, vzájemné urážení i osočování, v neposlední řadě za tu velkou sumu peněz, za niž jsou volby pořádány.

Znovu opakuji, nemáme tady prezidentský systém jako v USA, prezident není náš „baťuška car“ jako v Rusku, je to jen takový lepší úředník, což dokonale dokumentují i prezidenti okolních států, jejichž jména znají jen odborníci. A proto si říkám, zda je nám toto všechno ohledně volební kampaně potřeba.

Ale teď si pár konkrétních poznámek neodpustím. Ono sbírání podpisů na kandidaturu. Nevím, zda je vůbec důstojné běhat někam s krabicemi… Pak kdosi rozhoduje, zda někdo správně napsal jedničku nebo dvojku, zatímco jiný si pohodlně ve fotelu vyzobe pár podpisů od svých kamarádů a je na stejné startovní čáře… Nad tímto opravdu významně pozvedám obočí. Také si říkám, že kandidát, který už jednou v prezidentských volbách doslova proletěl roštem, by měl mít tolik soudnosti a znovu se o to nepokoušet. Ta ovšem například dvěma senátním borcům, kteří opět schytali debakl, evidentně chybí. Chápu také, že do prezidentské kampaně mohou jít bohatí jedinci, ale stojí jim to vůbec za to, když už dopředu vědí, že tam budou jen spíše za exoty? ¨

A pak tu máme myšlenku, zda by se věk pro možnost účastnit se voleb neměl kapku zvýšit, a to na dobu, kdy volič bude mít za sebou jisté životní a ekonomické zkušenosti. Toto mě napadlo, když jsem v jednom z přenosů z jistého štábu viděl partičku hýkajících a jásajících sotva odrostlých puberťáků. Trochu mi to připomínalo z minulosti pionýry a svazáky. Je dobře, že ve druhém kole jsme toto již vidět nemuseli...

Volby tedy máme za sebou. Snad nastanou běžné dny, kdy se k tomu již nebudeme vracet. Máme celé jedno volební období na to, abychom se zamysleli, zda chceme toto znovu absolvovat. Já za sebe tedy říkám, že opravdu nechci. A co vy, milí čtenáři?