Přístup českého státu k podpoře sportu konkrétně a pohybových aktivit obecně je v dlouhodobém měřítku macešský. Z mého pohledu až skandální, což jednoduše dokládá fakt, že patříme k zemím s nejnižšími dotacemi na sportování v celé Evropě.
Teď navíc současná vláda usilovně vymýšlí, kterak zastavit či alespoň přibrzdit extrémní zvyšování národního dluhu. A odvrátit tím hrozící ekonomický krach ČR. Jen s obavami čekám, kdy se v balíčku úsporných opatření objeví ve větší míře také sport, už tak masivně podfinancovaný.
Na naše vedoucí politiky, kteří se zpravidla točí jako svatí na orloji, přitom nijak neplatí prostá selská logika. Občané, kteří jsou fyzicky zdatní a fit, mívají mnohem méně zdravotních problémů a tím zdaleka tolik nezatěžují státní výdaje na léčení.
Pokud by takto jednoduše (a přitom pravdivě) lidé nahoře s mocí rozhodovat opravdu uvažovali, nemuselo by české sportovní prostředí trvale být za uskromněnou Popelku, nebo spíš za otloukánka. A víc peněz do něj by v konečném důsledku naopak ušetřilo. Bojím se však, že tato vize je jen bláhovým snem.
