Ve čtvrtek odpoledne přišlo potvrzení zprávy, o které se už delší čas šuškalo. Rafael Nadal vynechá poprvé od svého debutu v roce 2005 Roland Garros. Turnaj, který byl pro antukového krále zcela výjimečný a přímo jemu na míru šitý. Čtrnáctkrát jej vyhrál. Je to rekord, jenž snad ani nejde nikdy v budoucnu překonat.
Tato zpráva však nevypovídá jen o jednom turnaji, ale celkově o konci dlouhé éry, která bavila miliony lidí po celém světě. Především souboje trojice „nadpozemských“ hráčů Rogera Federera, Rafaela Nadala a Novaka Djokoviče. Pro každého sportovního laika včetně mě se se slovíčkem tenis okamžitě vybaví tato trojice.
Federer už to zabalil, Nadal dělá až neuvěřitelné věci, aby nadále hrát mohl, a i čas Djokoviče se pomalu krátí. Po těchto velikánech už samozřejmě nastoupila nová generace, ale ten tenis, který jsme mohli minulé dvě dekády sledovat, už s největší pravděpodobností nikdo nepřekoná. Při vší úctě k současným skvělým hráčům.
Přál bych si, abychom se zase brzy dočkali i českého zastoupení ve světové špičce, která zájem o sport gentlemanů zvedne, ale památné bitvy už budou vždy jen milou vzpomínkou na to, jak se fanouškům tajil dech. Pomalu končí něco obrovského, co nejde ničím nahradit.
