Každé z ročních období má něco do sebe. Všechna v sobě nesou své naděje i rizika. Léto na jednu stranu přeje novým láskám, na druhou stranu může přibouchnout dveře za těmi starými. Dunění hromů i jiskření blesků během prázdnin totiž není na denním pořádku pouze v přírodě, ale i v partnerském životě. Někdy se pak ani nenadějeme „a to, co se věčné zdálo, končí ve výčitkách”. Existuje hned několik důvodů, proč tomu tak je.

Pokud si někdo nepřipadá šťastný, téměř vždy je důvod hlavně v něm. Naše trápení jsou pouze odporem proti něčemu, co často sami nemůžeme ovlivnit. Kdo ovšem v takové krizi hledá štěstí v nových věcech či partnerovi, připomíná snílka, jenž chce vyšplhat po zdánlivě nekonečném žebříku až do nebe a myslí si, že se mu to zdaří, pokud jej opře o jinou zeď. Jenže každá taková zeď je pouze různě vysoká a všechny podobné pokusy musí nutně skončit pádem.  

 

Ale právě vůně léta dává na něco takového zapomenout. Často nás vtáhne do našich krásných mladých let, kdy jsme trávili léto u babičky, vyráželi s kamarády na první koncerty a prožívali své první romantické lásky. Lidé, kteří nejsou smířeni sami se sebou, se do tohoto období chtějí neustále vracet. Tímto způsobem unikají z reality, jejíž součástí je i jejich současný partner.

Ale nejde pouze o návrat do dávné minulosti. Ten, kdo není k sobě upřímný, často utíká z „truchlivé” současnosti také do „nádherné” budoucnosti. Ať je mu dvacet, nebo padesát, právě v létě obvykle dostane pocit, že to nejlepší v životě na něj teprve čeká. V některých případech tomu tak dokonce i je. To však platí pouze pro ty, kteří si umí svůj život užívat sami, ať už dělají cokoliv. Partner jejich životní pocit sice může lehce ovlivnit, nikoliv však změnit.  

Jisté je, že v létě s partou kamarádů se vyskytne celá řada příležitostí k nejrůznějším výletům a úletům. Jenže ne každý vztah právě podobné „dobrodružství“ ustojí a řadě z nich se stane osudným. Pokud si však člověk neváží sám sebe, neváží si obvykle ani svého partnera. V takovém případě už dlouhodobému vztahu nepomůže ani svěcená voda.

Prubířským kamenem každého vztahu se také stává společná dovolená. Zatímco v určitých zaběhaných kolejích jsme schopni spolu nějak vyjít, právě ve chvíli, kdy změníme prostředí, mohou na povrch vyplout všechny nesrovnalosti a odlišnosti mezi námi. Někteří psychologové v takovém případě navrhují raději trávit dovolenou odděleně. Ale to je navzdory všemu určitě ta horší varianta.

Člověk má v životě jedinou jistotu, že nic není jisté a vše se neustále mění. Můžeme na čemkoliv lpět sebevíc, na světě prostě nežijeme sami a toho, co můžeme ovlivnit, je mnohem méně, než by si každý z nás přál. Díky tomu se občas dostaneme do situací, kdy všechna naše snaha udržet věci takové, jaké bychom je chtěli mít, vyznívá do ztracena. V takovém případě je dobré řídit se starými indiánským heslem: Když zjistíš, že jedeš na mrtvém koni, sesedni!

 

Speciální příloha BÁJEČNÉ LÉTO vychází jako součást tištěného vydání PROSTĚJOVSKÉHO Večerníku v pondělí 26. června