Sláva, hurá! Podpořme české podniky! To si možná řekli mnozí lidé, když uslyšeli o návrhu části poslanců (konkrétně z ANO a SPD), že by se měl v obchodech stanovit striktní poměr českého a zahraničního zboží – ve prospěch toho českého. A zní to fajn, ne? Podpoříme přece české firmy, české zaměstnance a zároveň podpoříme podniky, které pak následně odvedou daně do českého rozpočtu. To je přece win-win a dokonce ještě jednou „win“ situace, no ne?
Jenže máloco je tak jednoduché, jak se nám někteří politici snaží namluvit. Jejich konání má totiž různorodé následky a zákon o povinném množství českých výrobků je mezi nimi. Co bude výsledkem zákona? Z pultů může zmizet část levnější zahraniční konkurence, třeba z Polska. Někdy se jedná spíše o zboží druhé jakosti, nicméně je levnější a pořád solidní, dávají mu tak zavděk třeba chudší z nás. Úbytek konkurence navíc pravděpodobně vyšněruje ceny nahoru: aby ne, levnější alternativy zmizí, proč se tedy na ceny více ohlížet?
Komické situace pak mohou nastat u pokladny: podle výkladu zákony by se totiž měl řešit poměr potravin ne prodávaných, ale kupovaných. Pošlou nás snad pokladní pro další a další české výrobky, aby se jejich poměr na pokladním páse vyrovnal? Nebo snad za české začnou řetězce raději označovat i potraviny, které Českou republiky viděly maximálně z rychlíku? To první je šílenost, druhá situace zase zavání klamáním zákazníka.
V případě návrhů zákonů, ať už předkládaných vládou nebo opozicí, je ale taky nutné se podívat na poučku Cui bono? Odpověď je v tomhle případě nasnadě: velké české zemědělské koncerny. Jaká to náhoda, že jeden z nich vlastní premiér Andrej Babiš a druhý rodina ministra zemědělství Miroslava Tomana?
Zákon ještě musí nyní projít senátem. A například vlivný senátor Tomáš Goláň už se vyjádřil v tom smyslu, že bude nejspíš smeten. My všichni tak musíme doufat, že zákon se nestihne dostat do knihy zákonů do podzimních voleb. Pokud by se tak stalo, nebo ho později nová sněmovna odmávla, byla by to hodně špatná zpráva nejen pro chudší obyvatelstvo, ale pro každého z nás: zákazník by byl totiž ten poslední, kdo by na novince profitoval.
