Sport, kultura. Tyto obory společně s mnohými dalšími trpí protikoronavirovými zákazy vlády nejvíce. V souvislosti s nimi se přitom objevují divoké úvahy vládních představitelů, které po zásluze sklízejí trpké ovoce v podobě rozhořčených obyvatel. O co jde?
Zůstaňme v oblasti sportu. Ta je zle pošramocená, ani při třetím stupni PSA nebylo umožněno rozjet amatérské soutěže. Hráči a hráčky v těch profesionálních navíc mají nařízené neustálé testování, což taky zrovna kasám sportovních klubů nepřidává. Jako kdyby to nestačilo, stále častěji se objevují nápady na to, jak „osladit“ sportovní zážitky také divákům. Třeba povinnými testy či očkováním. Tyto návrhy už vyvstaly v souvislosti třeba i s kulturními akcemi, dokonce s restauracemi, často v kontextu se sportovními událostmi.
Problémů je více. Jak se asi shodneme, málokdo z nás půjde a nechá se otestovat kvůli fotbalovému zápasu nebo promítání v kině. Za to taková událost bude stát málokomu. Nehledě na takto zapříčiněný nával v testovacích místech, která by rázem nestíhala.
Dále by tyto vymoženosti znovu nabouraly PSA. V jeho slovních definicích nejenže není o nutných testech do hledišť ani řádku, ale v takovém případě by omezení počtu diváků bylo prakticky zbytečným. Vláda zkrátka znovu s nařízeními čaruje, aniž by přitom jakkoli domýšlela důsledky svého počínání.
