„Očkovat se teď určitě nechci. Je divné, že ta vakcína byla vyvinutá tak rychle. Je dobře, že se to zatím vyzkouší na jiných, aspoň počkám, co to s nimi udělá, a teprve potom se třeba i já nechám píchnout. Teda možná.“

Tak to je typický přístup mnohých z nás k plánovanému očkování proti nemoci covid-19. Spory ohledně něj jako máloco jiného odhalily zbabělost, alibismus a zejména sobectví mnohých z nás. Někteří k tomu navíc přidali i paranoidní a někdy až směšné úvahy o tom, že „za vším stojí finanční kalkul farmaceutických gigantů“.

Obavy z nepříliš otestované vakcíny jsou snad namístě u starých lidí trpících řadou jiných nemocí. Přece jen každý zásah do jejich už tak dosti křehkého organismu může znamenat komplikaci. Ale u nás ostatních?

Lidé, copak si myslíte, že žijeme pouze sami pro sebe? To si neuvědomujeme, že pokud se nakazíme, můžeme velmi snadno tuto pro někoho banální, pro jiného velmi nepříjemnou „chřipku“ přenést i na ostatní. To opravdu stále nevěříme, že tímto způsobem můžeme někomu pořádně zavařit? Že ho můžeme i nepřímo zabít? 

Sám za sebe mohu napsat, že na očkování proti covid-19 půjdu nejdříve, co to bude možné. Chci alespoň snížit pravděpodobnost onemocnění touto vysoce infekční nemocí. Rozhodně ne kvůli sobě! Hlavně proto, abych nenakazil zejména starší členy své rodiny. To samé však platí prakticky pro každého, s kým bych se coby přenašeč setkal. Ty výčitky svědomí by mi za to opravdu nestály.

Na druhou stranu nevěřím tomu, že jedna vlna očkování nám zaručí tolik propagovaný „návrat k běžnému životu“. Je velmi pravděpodobné, že koronavirus tu s námi už zůstane, otázkou je, jak moc budou nakažení pacienti v budoucnu zatěžovat zdravotní systém.

V každém případě vakcinace co největšího množství lidí bude nepochybně efektivnější než nošení roušek na čerstvém vzduchu, omezování krytých sportovišť, zcela absurdní zákazy nočního vycházení a další nesmysly.

Nechci nikomu brát právo na strach o vlastní život. V některých případech snad i chápu obavy z rychle vyvinuté vakcíny.

Ale to je nás už opravdu tolik, kteří jsme přesvědčeni, že jsme na světě jen kvůli sobě?