Ahoj všichni,
dnes zabrousím myšlenkami do různých směrů, ale proč koneckonců ne. Je všeobecně známo, že mám malou dceru, se kterou je třeba chodit na procházky. Většinu jich absolvuje má žena, a protože nepochází z města, ráda se prochází lesy, loukami i přírodou obecně, tak hledala také v našem městě místa, která by jí tu přírodu připomínala.
Ta profláknutá v podobě Kolářových a Smetanových sadů již znala jako své boty, navíc dostat se k nim z našeho bydliště znamená jít okolo frekventovaných ulic, proto hledala dál. A najednou to přišlo. Naše botanická zahrada Petra Albrechta. Upřímně já jako místní rodák na ni zapomněl a teď se za to stydím. Na procházku jsme vyrazili oba a byl to úžasný zážitek. Žena byla nadšena, miminko se usmívalo na kytičky a stromečky a já byl překvapen, jak naše botanická zahrada prokoukla, jaká jsou tam úžasná zákoutí, že si tam člověk dokonce může půjčit knihu a začíst se do ní na některé z laviček, no prostě bylo to krásné odpoledne. Oba jsme se utvrdili v tom, že těch návštěv bude určitě víc a nejen proto, že to bylo zcela zdarma. Musím říct, že tento zážitek vřele doporučuji všem, tedy kromě vandalů a podivných existencí, které nás jsou schopny obtěžovat ve výše zmíněných sadech. Kéž botanická zahrada zůstane jen pro slušné!
Čirou náhodou jsem zjistil, že od podzimu máme v Prostějově již dva mužské hokejové týmy. Jeden tradiční ve druhé nejvyšší soutěži a ten další v krajském přeboru. Beru to jako fakt, akorát si říkám, co by se stalo, kdyby se oba mančafty potkaly v jedné soutěži. Říkám si, zda je nutné, aby to takhle bylo, a zda by již konečně nebylo lepší sednout za jednací stůl a dohodnout se na jednom velkoklubu. Ale co vím, mládežníci se o to snažili, leč odezva profesionálů byla až krutá...
Marty
