Říká se, že kdo s čím zachází, tím také schází. Stoprocentně to platí v případě dvou hasičů, kteří kromě svého povolání také čile obchodovali s pyrotechnikou.
První z nich zemřel před pěti lety po výbuchu v Mostkovicích, jeho kolega z práce i podnikání zahynul stejným způsobem letos v září v Otinovsi. V obou případech ničivá exploze napáchala škody na okolních nemovitostech. V Mostkovicích bylo poškozeno 53 domů, v Otinovsi to bylo „pouze“ 15. Oba pachatelé trestných činů obecného ohrožení na místě zahynuli, naštěstí přitom nedošlo k úmrtí či výraznějšímu zranění nikoho dalšího.
Obě události jsou nepochybně tragédiemi, při nichž byl viník zároveň i obětí. Jako takové na ně lze pohlížet hned ze dvou úhlů pohledu. V první řadě je třeba si uvědomit, že při nich zemřeli manželé a tátové od malých dětí. Jak již s odstupem času ukázal výbuch v Mostkovicích, všechny poničené domy se opraví a ty zcela zničené se postaví znovu. Ale vyhaslý lidský život už nikdo nikdy vzkřísit nedokáže.
Na druhou stranu ovšem nelze přehlížet fakt, že lidé neradi doplácí na vlastní chyby, natožpak na ty způsobené někým jiným. Opravdu nikoho nepotěší, pokud mu soused poboří plot, když mu rozmlátí všechna okna, či dokonce ho doslova připraví o střechu nad hlavou.
Je tedy zcela logické, že jinak budou celou událost vnímat rodinní příslušníci mrtvého muže a jinak jeho sousedé či ti, kteří ho osobně neznali, přičemž si představí, že by k něčemu podobnému došlo zrovna v jejich bezprostředním okolí.
Ideální by přitom bylo, pokud se všichni byli schopni na celou rozporuplnou událost podívat i očima toho druhého. Alespoň na chvíli…
