Podzim je tady, a tak šup svařák do jedné ruky a městskou kroniku do druhé, načež pojďme se jako každý měsíc opět začíst historických análů. Tentokrát přichází ty s říjnovým datumem. Tak pojďme na to.

Již 300 let máme ve městě významný počin v umění. V roce 1713 byl pověřen výzdobou upravené zasedací síně městské rady a soudu František Josef Velehradský. Měl vytvořit podobiznu císaře Karla VI. a obraz postihující význam práva pro život obce. Velehradský zhotovil olejomalbu na plátně Justitia (Spravedlnost). Olejomalba se nachází v Muzeu a galerii v Prostějově. V roce 2013 byla restaurována a podle provedeného výzkumu byl předlohou malíři zřejmě ručně kolorovaný dřevoryt neznámého autora z roku 1579. Pod tetragramem Jahveh (v hebrejštině) bdí ústřední postava Spravedlnost (Justitia) podporovaná Láskou (Charitas) a Moudrostí (Prudentia) nad spojením Míru (Pax) a Republiky.

A něco málo k autorovi díla. Rodák z Kroměříže (*10. 1. 1668) se usadil v Prostějově koncem 17. století. Pracoval pro zdejší cechy, spolky a církev. Je autorem obrazů s církevní tematikou. Naše město nejen dokonale znal, ale také ho měl rád. Dokladem toho je skutečnost, že obrazy často signoval přídomkem „civis Prostanensis“ (občan prostějovský). Do jeho historie se zapsal především jako autor veduty Prostanna z roku 1728, která se stala součástí publikace Dismase Josefa Hynka von Hofera Historie moravská. Kresba o rozměrech 79 krát 37 cm nebyla samozřejmě dokonalým dílem. Obsahovala četná zjednodušení a nepřesnosti. Přesto se jedná o dílo zajímavé a tvůrčí podávající cenný doklad o našem městě. Prostějov a nejbližší okolí zachycuje od jihu po úpravách provedených po velkém požáru města 27. dubna 1697. Velmi dobře zobrazil půdorys města a jeho opevnění. Zvláště se zaměřil na církevní objekty (například obnovená věž kostela Povýšení sv. Kříže, přestavěný kostel sv. Petra a Pavla s kaplí) a také sochy, kříže, boží muka (mezi nimi například socha sv. Floriána, morový sloup na hlavním náměstí, socha Panny Marie Karlovské). Zobrazení světských budov už nebylo tak spolehlivé. Výjimkou byla radnice po provedené přístavbě barokní lodžie a pultových střech. Hlavní objekty stručně popsal v připojené legendě. František Velehradský byl člověkem hluboce věřícím a praktikujícím katolíkem. Byl zakládajícím členem náboženského bratrstva Povýšení sv. Kříže, ilustroval jeho matriku.

A co přinesl rok 2013? Ve středu 9. října v 9.00 hodin byly po rekonstrukci oficiálně otevřeny Smetanovy sady. Obnova parku byla zahájena v březnu téhož roku. Tím však rekonstrukční práce neskončily. Postupně bylo vybudováno oplocení přiléhající k Vápenici a napojení vody z historické studny pro závlahu zeleně. Pro závlahu město hodlalo využít požární studnu, která vznikla za druhé světové války jako rezervoár vody pro hašení v případě leteckého náletu na město. Historická studna o šířce 5 metrů s hloubkou 12 metrů byla skryta pod povrchem vozovky na Přikrylově náměstí, k jejímu napojení mělo dojít boční přípojkou směrem od zámku. Napojení mělo pokračovat do zásobníku vody o objemu 200 hektolitrů umístěného v severozápadním rohu parku. Potrubí mělo být instalováno protlakem bezvýkopovou technologií, čímž nemělo dojít k narušení komunikace, cyklostezky a chodníku z Přikrylova náměstí směrem k radnici. Využitím této studny ve vlastnictví města mělo dojít k úspoře finančních prostředků za spotřebu vody potřebné k závlaze. Jsem rád, že se dnes mohu procházet krásnými sady. A i když občas zakopnu o bezdomovce a dojem mi kazí podivná individua s ještě podivnějšími věcmi v rukou, po nichž jsou podezřele veselá, tak rekonstrukce se povedla.

Snad vás svařák zahřál a kroniky potěšily. Potkáme se nad nimi zase v listopadu, pak již tu budou kroniky vánoční. Tak nezapomeňte koupit dárky, protože doručování s Českou poštou bude jistě o mnoho veselejší než loni. Abyste si nemuseli nechat stromeček pro dárky až do března...