Zatímco se moji novinářští kolegové zajímali na tiskové konferenci SK 1913 o kádr, tréninkové metody, plány do budoucna či ekonomickou stránku, já se kochala pohledem. Pohledem na dresy, ve kterých budou hokejisté reprezentovat dobré jméno Prostějova. Černá evokující tvar střechy našeho zimního stadionu i nezbytný puk je fakt dobrá. I když černá je vlastně nepřítomnost barvy!
Kde není světlo, není barva. Černá je teoreticky nejtmavším odstínem všech barev, pohlcuje všechny viditelné světelné frekvence. Na to, že černá de facto fyzikálně neexistuje, je ale výjimečně oblíbená.
Černá je znakem dominance (soudcovské taláry), ale i podřízenosti (kněží, mniši). Černou barvu na sebe berou lidé, když chtějí přitáhnout pozornost ke svému tělu, ale stejně tak když chtějí naopak tělo z kontaktu vynechat.
V magii byly černé pláště spojovány s neviditelností. Zřejmě to funguje, když po černé sahají i tělnatější osoby. Zároveň podle různých výkladů psychologie barev je černá známkou inteligence, nejlépe prý fungují černé obroučky brýlí.
Chceme-li vyjádřit smutek, být sexy, elegantní, punk, ortodoxní anebo všechno dohromady, bereme na sebe černou. Každé náboženství, které aspoň jednou nohou stojí v evropské tradici, se do černé rádo zahalilo. Od chasidských židů po katolíky. Ale také stoupenci emo nebo Depeche Mode, blahé paměti.
Černou milují sekty, ať už vzývají Boha, nebo Satana. Snad jediní, kteří dali přednost před černou výstřední oranžové (a taky je kolem nich na ulici pěkný rámus) jsou „krišnovci“. Nicméně samo jméno Krišny znamená „ten černý“.
A černá je taky praktická. Nestárne tak rychle a skvrny na ní nejsou vidět. V jednom a tom samém černém modelu lze ráno vyběhnout do práce, přežít oběd a večer v něm odskotačit do baru.
Takže, chlapci, chlapi, hokejisté. My, tedy prostějovské baby, vám budeme držet při zápasech pěsti, (což je štěstí), protože černá je prostě skvělá! Lepší barvu jste si vybrat nemohli. A taky na ní není vidět krev….
