Označení vlastenec u nás v posledních letech strašným způsobem dostalo na frak. Kvůli lidem sympatizujícím s fašistickou ruskou vládou se z něj stala prakticky urážka. Jenže mávání českou vlajkou na demonstraci ještě z nikoho vlastence neudělalo. Vlastenectví se utváří láskou k vlasti, nikoliv nenávistí vůči politikům, a už vůbec ne nevraživostí k příslušníkům jiných národů. Jeho projevem nejsou transparenty s prázdnými hesly či hloupé koláže sdílené na sociálních sítích, ale konkrétní činy směřující ke zvelebení prostředí, v němž žijeme. Příkladem pravého vlastenectví jsou u nás už od roku 1862 členové TJ Sokol. Právě ti budou 28. října pořádat oblíbený Běh republiky. Přidáte se?

Na vzniku samostatného Československého státu měl před 105 lety nepochybně lví podíl Tomáš Garrigue Masaryk. Byl to přitom on, kdo opakovaně upozorňoval, že „vlastenectví je láska k vlastnímu národu, nikoliv nenávist k jiným“. Jenže ještě ke konci první republiky řada našich lidí tuto jeho myšlenku pošlapala příklonem k idejím nacistického Německa. Svůj ideál vlastenectví tehdy viděli ve vzývání „síly“ stále mocnějšího a rozpínavého souseda založeného na okázalém pohrdání demokratickými principy. Mnozí z nich pak následně otevřeně kolaborovali se zástupci protektorátní vlády, za což někteří po válci pykali, zatímco jiné zachránilo to, že se stihli rychle začlenit do tehdy moderního zástupu bojovníků za socialistickou budoucnost.

Dnes jako by se podobné kolaborantské tendence opět vracely. Pouze někteří z nás vidí své štěstí v nostalgických vzpomínkách na éru socialismu, kdy jsme patřili mezi chudé satelity tehdy mocného Sovětského svazu. Tato zvrácená forma „vlastenectví“ je naštěstí směšnější a proto snad i méně nebezpečná než ta předválečná. Na rozdíl od podobně rozpínavého nacistického Německa totiž může dnes Rusko coby světovou velmoc vnímat jen málokdo. A to i s ohledem na válečnou blamáž na Ukrajině. Celé toto „vlastenectví“ je tak založené výhradně na boji se společným nepřítelem v podobě současné vlády, Evropské unie, USA či Ukrajinců. Jeho reálným zdrojem je pak také fakt, že jeho zastánci byli před rokem 1989 mladší, zdravější a bez exekucí.  

To sokolové se ve svých idejích vrací v minulosti ještě dál, a to právě až k odkazu našeho prvního prezidenta. Nelze se tedy divit, že Den vzniku samostatného československého státu je právě pro ně nejvýznamnějším státním svátkem. Na jeho oslavu již před lety vymysleli Běh republiky, který se na řadě míst celé ČR pořádá právě 28. října. A my můžeme být skutečně hrdi na to, že právě této akci se v Prostějově náramně daří. Loni tato akce probíhala na celkem 53 místech ČR, přičemž zde díky aktivitě a propagaci ze strany organizátorů jsme zaznamenali po Praze druhou nejvyšší účast. Navzdory ne úplně vlídnému počasí se tehdy na start na prostějovském hlavním náměstí postavilo 350 běžců. S největší pravděpodobností by jich bylo i více, ale vzhledem k překonání původně plánované kapacity někteří z aktérů dětských běhů nakonec utíkali bez startovního čísla.

Na start letošního ročníku by se tedy měli postavit všichni skuteční vlastenci, tedy lidé, kteří věří v to, že nejen sport, ale také občanství, komunita, osobnost a laskavost jsou hodnotami, za nimiž stojí za to pevně stát. Dobrovolným příspěvkem ke startovnému pak zároveň mohou podpořit i mladou sportovkyni bojující s nepřízní osudu. Zcela konkrétním činem tak pomohou nejen sobě a svému zdraví, ale i někomu jinému.