Volejbalový klub Prostějov vznikl v roce 2007 jako ambiciózní projekt zaštítěný nemalou finanční silou. Hned od počátku se tak jeho ženský tým zařadil na absolutní špičku obou českých soutěží dané kategorie a dlouhých jedenáct let – s výjimkou nevydařeného závěru úvodní sezóny – doslova válcoval tuzemskou konkurenci neustálým sběrem titulů extraligových i pohárových. K čemuž se vázaly dlouhé série zápasových vítězství doplněné minimem porážek, na triumfy si vékáčko snadno a přirozeně zvyklo.
Pouze na mezinárodní scéně (a především v elitní Champions League) tomu bylo jinak, s přibývajícím časem přesně opačně: časté prohry jen občas proložila nějaká ta výhra. Od roku 2018, kdy ekonomika hanáckého oddílu citelně slábla, docházelo k postupnému zředění také v případě vítězného teroru VK na území ČR. Ovšem prostějovský mančaft pořád ještě dokázal připisovat na své konto o poznání víc výsledkových úspěchů než nezdarů, v ligové tabulce i v hodnocení ČP se držel hodně nahoře.
To až během aktuálního ročníku nastal prudký a tím nepříjemnější propad dolů. Dost se šetřily peníze, byl sestaven objektivně slabší kádr a rázem je tu něco nového: někdejší desetinásobné mistryně republiky i pohárové hegemonky si náhle musejí zvykat na četné porážky. Samozřejmě nejen hráčky, ale i členové realizačního týmu, celý klub a rovněž jeho příznivci. A je pochopitelné, že takové zvykání je neporovnatelně horší oproti někdejšímu stavu příslušnosti k národní smetánce. Jako lék existuje jediný recept. Co nejvíc makat na všech frontách oddílového chodu, aby se neprohrávalo tolik.
