Už čtyřiatřicet let žijeme v demokracii. Tato věta bude znít pro dnešní mládež jako samozřejmost, pro nás starší to ovšem tak samozřejmé není. Když se dnes o tomto tématu bavím s lidmi generace třicetiletých a mladších, kolikrát mě berou všichni čerti.
Jak je možné, že dnešní omladina nevěří, že za minulého režimu byly hranice na západ od nás oploceny, nebylo možné běžně na ulici projevit své názory, kdo se provinil proti režimu, nesměl studovat nebo působit v běžném zaměstnání, a tak dále a tak dále? Proč se mladí lidé dnes smějí tomu a mají mě za blázna, když jim vyprávím o nedostatku zboží, dlouhých frontách na banány či toaletní papíry nebo o ztrátách času při povinných svazáckých schůzích? A proč hlavně dnešní generace absolutně nemá páru o tom, že nebylo možné jen tak vycestovat třeba do Maďarska či tehdejší Jugoslávie, natož do západního Německa, Velké Británie či Rakouska?
My starší si to pamatujeme velice dobře, mladí pouze nevěřícně zírají. Nevím, co současní učitelé na základních nebo středních školách vyučují o nedávné historii Československa, ale jsem přesvědčen o tom, že mladí lidé by měli o totalitním komunistickém režimu vědět mnohem víc. Teprve potom si snad těžce vydobyté demokracie budou vážit stejně jako my starší.
Tematickou stranu k připomínce výročí událostí z listopadu 1939 a 1989 najdete v tištěném vydání PROSTĚOVSKÉHO Večerníku, který vyšel v pondělí 13. pondělí
