Nedá mi to, abych zde opět alespoň krátce nenapsal o české fotbalové reprezentaci. Protože to, kam za poslední měsíce dospěla pod vedením trenéra Jaroslava Šilhavého a spol. (potažmo výkonného výboru FAČR v čele s předsedou Petrem Fouskem), rozhodně není v pořádku.
Situace eskalovala před měsícem zaslouženým debaklem 0:3 v Albánii (bez ohledu na případ Chytilovy neruky) a utrpěným vítězstvím 1:0 nad Faerskými ostrovy. Hra národního výběru ČR viditelně klesla do hlubokého podprůměru, fanoušci očekávali řešení. A co se stalo? Vlastně nic.
Vedení asociace jen přijalo tuzemsky klasické opatření v podobě národně typického kočkpopsa. Tedy že Šilhavý s celým realizákem zatím zůstane, zkrátí se jim smlouvy do konce kvalifikace o mistrovství Evropy – a pak se uvidí. Přece je vše stále slibně rozjeté a dobře to dopadne.
Důsledek jsme viděli v pátek v Polsku, které je na tom aktuálně ještě hůře než my. Chvíli předtím totiž Moldavsko remizovalo s Albánií, proto místo sebevědomého šturmování za postupovým vítězstvím znovu evidentně vyhrála defenzivní taktika na opatrnou remízu. Korunu všemu nasadil alkoholový dýchanej hned po příjezdu do krajského města a návštěva nočního klubu v Olomouci. K čemu toto ještě povede?
