Ať je to, jak chce, krimi patří k nejoblíbenějším tématům jak v literatuře, tak ve filmu. Jistě i mezi čtenáři našeho listu najdu fandy Agathy Christie, Ed McBaina nebo z našich Václava Erbena a ve filmech a seriálech fanoušky komisaře Moulina, komisaře Maigreta, Bodieho a Doyla, tedy Profesionálů, a z novějších třeba fanoušky českých seriálů Kriminálka Anděl, Případy 1. oddělení atd. Než bych to vše vyjmenoval, uběhl by den.

Co mají dále rádi fanoušci krimi a co naopak nesnáší kriminalisté, to jsou takzvané kriminalistické pomníčky, tedy nevyřešené případy, okolo kterých se rojí záhady a spekulace. Protože dva z nich mají letos svá výročí a jeden z nich byl zřejmě vyřešen, pojďme se do toho kapku ponořit. Ten zřejmě vyřešený se týká našich luhů a hájů.

Mám na mysli vraždu Otýlie Vranské, od které uplynulo 90 let. O co šlo? Na vlakových nádražích v Bratislavě a Košicích byly 2. září 1933 nalezeny dva kufry, které obsahovaly části lidského těla. Podle průvodních listů byly oba kufry odeslány den předtím z Prahy, avšak každý z jiného nádraží (Wilsonovo a Masarykovo). Pitva prokázala, že nalezené části těla patří jedné ženě, která byla usmrcena dvěma údery do hlavy pravděpodobně kuchyňským sekáčkem. Hned nato vrah dvěma řezy ostrým předmětem oddělil hlavu od trupu. Pak stejným nástrojem, zřejmě nožem, bodl sedmkrát do již mrtvého a bezhlavého těla. Nejméně jednu a nejdéle dvě hodiny před smrtí žena snědla jablko… Rozjela se celá mašinérie, leč postupem času se tento případ stal terčem novinářů a jejich spekulací, policii dorazilo na 5 000 anonymů a postupně vše upadlo do zapomněn. Až teď po devadesáti letech se také díky moderním metodám podařilo objasnit, že předmětná vražda je výsledkem mileneckého trojúhelníku, kdy jistý rotmistr chtěl opustit Vranskou a nadále pokračovat ve vztahu s druhou ženou. Výsledkem byla vražda umocněná afektem a alkoholem. Příčinou smrti nebyly rány do hlavy, s čímž pracovala původní teorie, Vranská byla uřezána zaživa. Podřezali ji se zakloněnou hlavou, řez byl vedený doslova od ucha k uchu, dokonce jí částečně vyhřezl jazyk. Pak sečné rány do hlavy, nejspíš sekáčkem či šavlí, následovaly bodné rány do hrudníku. Teprve pak bylo její tělo rozčtvrceno. Toto řekla policie na tiskovce po devadesáti letech. Takže vyřešeno? Policejní dovětek zní: „Jsme o tom přesvědčeni na osmdesát procent“. Tak snad tedy ano.

Druhá záhada a pomníček pochází z USA a „slaví“ letos 60 let. Pamětníci si vzpomenou, že jednu dobu kolovala mezi lidmi otázka: „Kde jsi byl, když zavraždili Kennedyho“. Ano, chci se zmínit o vraždě prezidenta USA J. F. Kennedyho. Byla spáchána v pátek 22. listopadu 1963 v texaském městě Dallas ve 12.30 místního času. John F. Kennedy byl dle závěrů komise k vyšetření atentátu, takzvané Warrenovy komise, smrtelně raněn střelou z pušky Carcano M91/38, když v rámci kampaně pro prezidentské volby 1964 projížděl ulicemi Dallasu v otevřeném voze. Byl doprovázen svou manželkou Jacqueline, texaským guvernérem Johnem Connallym a jeho manželkou Nellie. Vážně zraněn byl rovněž guvernér Connally, atentát však přežil. Komise došla k závěru, že atentát byl spáchán Lee Harvey Oswaldem. Komise navíc konstatovala, že vražda byla výsledkem „rozsáhlého spiknutí“. Existuje řada podezření. V pozadí atentátu mohl stát například kubánský režim Fidela Castra, Sovětský svaz, kubánské komunity na území USA, mafie? Podezření se nevyhnulo ani složkám americké vlády jako FBI, CIA, a dokonce ani viceprezidentovi Johnsonovi, který ve shodě s ústavou po Kennedyho smrti převzal úřad hlavy státu. Pravděpodobný střelec Lee Harvey Oswald se k ničemu nepřiznal a byl zavražděn dva dny po zadržení. Zde čekáme na objasnění stále, a to i po otevření archivů. A my fandové krimipříběhů se můžeme pohroužit do záplavy spekulací a záhad.

Takže pěkné počtení, obzvláště v těchto studených dnech.