Hokejoví příznivci museli mít minulý týden v rámci první letošní reprezentační přestávky radost. A to hned ze dvou věcí. Tou první byl návrat k dresům se státním znakem, který vyhovuje větší části fanoušků. Tím druhým pak byla předvedená hra pod novým trenérským týmem, kdy jsme se během krátké doby dostali z defenzivního stylu do celoplošné aktivity, kde je podpis Radima Rulíka velmi znát.
Poslední ročník skončil tak trošku v šedi, a i celé mistrovství řadu fanoušků ani nechytlo, protože na výkony naší reprezentace se skutečně moc dobře nedívalo. Nedá se ale všechno házet jen na trenérský tým, protože stále zůstává určitá pachuť z toho, jak to vlastně hokejové vedení následně řešilo. Post trenéra připomínající spíše telenovelu nebyl hoden ani klubové scény, natož tak reprezentační.
Pokud však někdo dorazit měl, tak to byl právě Radim Rulík a jeho trenérský štáb. Už jen z prostého důvodu, co předvedl s juniorským výběrem, kdy na dvou po sobě jdoucích šampionátech dokázal konkurovat i největším sběratelům talentů, což se v minulých deseti letech říct nedařilo. Jak v určitých letech fungoval styl toho a toho trenéra, tak nyní by to mohl být právě on, kdo posune repre tam, kde si všichni přejí. Snad bude domácí mistrovství pomyslnou třešničkou na dortu.
