Asi většinu Prostějovanů zasáhla smutná zpráva, že tento svět opustil rodák z našeho města, herec Ladislav Županič. Myslím, že tady není nikdo, kdo by neznal alespoň některé z jeho filmových rolí, případně jeho hlas z dabingu. Já si jej rád připomínám na DVD, které natáčel o prostějovských hospodách a restauračních zařízeních. Nejenže se to krásně poslouchá, ale pan Ladislav přidává i své vzpomínky z mládí, což dílu dodává na autenticitě.

 

Já dnes přidám dvě vzpomínky na pana Ladislava. Ta jedna je zase z mého mládí, protože pan Ladislav chodíval pravidelně do sousedního domu, kde v té době u své matky žila budoucí sbormistryně Karlínského divadla Irena Pluháčková, jíž pak dělal šéfa v tomtéž divadle. Pravidelně zněl ze sousedního domu klavír, a když dorazil pan Županič, ozýval se vždy i jeho zpěv. V letních měsících při otevřených oknech jsme si mohli všichni s hudebním sluchem s oběma i zanotovat známé operetní árie anebo tehdy populární melodie z rozhlasu. Dle repertoáru jsme se dozvídali i to, co divadlo chystá, protože v létě se připravuje divadelní sezóna. Znalci hudby vědí, že při nácviku se tzv. preluduje, takže některé árie jsme slyšeli vícekrát, až to bylo podle paní Ireny dokonalé a perfektní. Že je perfekcionistkou, přiznala i v rozhovoru na serveru http://www.ibestof.cz před deseti lety. Váže se k tomu i jedna veselá historka, kterou dávala k lepšímu moje matka. Byla jedna árie, kterou pan Županič notoval u sousedů pravidelně, vždy to bylo okolo oběda. A v jednom místě opakovaně dělal chybu. Ta chyba vycházela na čas, kdy se u nás podával nedělní oběd a moje matka čekala vždy, až ta chyba přijde, pak teprve nalévala polévku. Otec to s úsměvem komentoval, že bude možná lepší u sousedů zazvonit, ať tu árii úplně vynechá, u nás že pak budou klidné obědy. Moje matka, žena činu, která byla v dobrém vztahu jak s paní Irenou, tak její matkou, místní známou řeznicí a velkou milovnicí zahrádky, při jednom z rozhovorů s oběma právě na té zahrádce tuto otcovu ideu přednesla. A ejhle, stal se zázrak, od příštího týdne pan Ladislav už zmíněnou árii vynechával. Tuto úsměvnou historku dávala moje matka k lepšímu až do své smrti. Já jako malý kluk jsem samozřejmě netušil, že mám vedle sebe známou osobnost a budoucí celebritu, o níž bude mluvit celá republika.

A pak přišel rok 2012. I v našem regionu se konaly senátní volby a Ladislav Županič kandidoval za ODS. Její tehdejší vedení pojalo myšlenku, že prostějovský rodák a zároveň celebrita v jedné osobě zaručí úspěch. Výsledkem bylo nakonec až 5. místo s 12,68 procenta hlasů. To teď není podstatné, i když si neodpustím rýpanec, že volič sice vnímá, kde se kdo narodí, ale také vnímá to, zda ten dotyčný v místě, kde kandiduje, trvale bydlí. To tehdejším „modroptákům“ kapku nedošlo, ale zpět k mým vzpomínkám. I v Prostějově samozřejmě probíhala senátní kampaň a já si vyčíhal ten moment, kdy byl na našem náměstí i pan Ladislav Županič. Využil jsem chvilky, kdy byl sám, a zeptal se, zda si pamatuje na paní XY v ulici YZ. Na to zareagoval, že samozřejmě, protože tam chodil trénovat hlas za paní Irenkou Pluháčkovou na klavír. A co o tom vím. Tak jsem mu povyprávěl příběh o otevřených oknech, nedělních obědech a nepovedené části árie a rozhovoru mé matky se sousedy. No myslím, že v rámci své kampaně se jindy tak nenasmál. Rád na tyto časy povzpomínal v družném hovoru. A že je patriot potvrdil i při něm, protože o Prostějově mluvil a mluvil vždy krásně. Podpis a fotografie byly pak samozřejmostí.

Tak se, pane Ladislave, tam nahoře mějte fajně a v té árii už tu chybu nedělejte. (smích)