Mládežnický hokej v Česku má za sebou dlouhé roky strádání, kde bez přehánění často byl na šampionátech spíše do počtu. Nikdo už ani nepočítal s tím, že by mohl vůbec projít přes čtvrtfinále. Jenže už v posledních letech se začalo dařit stále více mladším ročníkům, které dokáží držet krok i s největšími velmocemi. Tento trend se aktuálně projevuje i na juniorském mistrovství.
Pro hokej je to skvělá zpráva, protože po dlouhém období půstu už byl nějaký úspěch nikoliv potřebný, ale doslova nutný. Další generace to může nastartovat a povzbudit v tom, že poctivé výkony dělají kariéru.
Jenže nesmíme zapomínat i na opačný faktor a nelhat si do kapsy. Ani ne čtvrtina těchto hráčů totiž pochází ryze z českého prostředí a svou mládežnickou kariéru většinou rozjíždí už i v patnácti či šestnácti letech v zámoří, případně na severu. Což by mělo značit zdvižený prst.
Juniorská soutěž se pak zase místo zúžení a zvýšení konkurence opět rozrostla. Tvářit se po dvou úspěšných šampionátech, jak je vše růžové, může znamenat další obrovský kolaps.
