Mnoho let nám stála jeho bronzová socha před radnicí a dnes je, stejně jako on, v propadlišti dějin, ale na něj bychom rozhodně jako na zlé memento zapomínat neměli. O kom mluvím? Před sto lety zemřel V. I. Lenin.

Od 90. let 19. století byl profesionálním revolucionářem. Od roku 1900 pobýval v exilu, žil střídavě v Německu, Belgii, Francii a Anglii. Postupně se stal vůdcem militantního křídla SDDSR, od roku 1903 bolševiků. Za revoluce 1905 se vrátil do Ruska, po její porážce žil znovu v exilu. V letech 1912 až 1914 definitivně oddělil bolševické křídlo SDDSR od zbytku strany. Paradoxně se místem tohoto rozdělení stala Praha. Jen málo dní ve světovém historickém kalendáři mělo tak černý průběh jako čtvrtek 18. ledna 1912. V Ekvádoru ten den zahynulo více než tisíc lidí v bojích mezi povstalci a vládními vojáky. Ve Skotsku se u pobřeží potopila ve vichřici loď Wistow Hall, jež s sebou vzala na dno 53 z 57 lidí na palubě. A v Praze začal ilegální sjezd Sociálnědemokratické dělnické strany Ruska, jenž vedl k nastolení bolševického kursu. Pamětníci dob před listopadem 1989 si ještě vzpomínají, že dnešní Lidový dům v pražské Hybernské ulici nesl tehdy na svém průčelí název Muzeum V. I. Lenina, doprovázený plastikami z dějin tzv. dělnického revolučního hnutí. Byla mezi nimi i Leninova busta a pamětní deska připomínající jeho pražský pobyt v roce 1912. Právě kvůli němu byl někdejší Palác Losyů z Losinthalu po roce 1948 vlastně přebudován na Muzeum Vladimíra Iljiče Lenina. Ilegální VI. sjezd Sociálně demokratické dělnické strany Ruska (RSDDS) proběhl v tomto domě ve dnech 18. až 30. ledna 1912 (někdy se mu proto přezdívá pražská konference). Sjezdu se zúčastnilo 18 delegátů, což byli až na dva všechno reprezentanti frakce bolševiků vedené Vladimírem Iljičem Leninem. Hostitelem všech byla Československá sociálně demokratická strana dělnická. Za 1. světové války byl Lenin v exilu ve Švýcarsku, po únorové (březnové) revoluci 1917 se vrátil do Ruska, fakticky jako německý agent, s cílem podlomit bojeschopnost ruské armády. Po nezdařeném pokusu o komunistický převrat v červenci 1917 odešel do Finska, ale již v říjnu (listopadu) 1917 řídil spolu s L. D. Trockým povstání v Petrohradě (říjnová revoluce v Rusku), jež smetlo prozatímní vládu. Lenin stanul v čele revoluční vlády rady lidových komisařů, jíž předsedal až do své smrti. Příměří s centrálními mocnostmi (brestlitevský mír) a pozemková reforma v roce 1918 byly ruským obyvatelstvem přijaty, ale pokus o komunistickou ekonomickou revoluci a současně vedení občanské války vedly koncem roku 1920 ke kolapsu ruské ekonomiky. Na jaře 1921 byl proto nucen souhlasit s odklonem od „válečného komunismu" a se startem NEP (Nové ekonomické politiky). Jeho nedobrý zdravotní stav se prudce zhoršoval (zejm. po zranění při neúspěšném pokusu o atentát 30. 8. 1918), proto se od roku 1923 prakticky již neúčastnil politického života. K mýtům 20. stol. patří mj. teorie, že komunistickou totalitu nastolil až J. V. Stalin. Teorii, jejímž výsledkem byl totalitární systém, propracoval právě Lenin (významně přispěl L. D. Trockij) a současně ji uvedl do praxe (viz též leninismus), jak o tom svědčí fyzická likvidace politické opozice všech směrů i soukromého vlastnictví.

A na závěr zajímavý historický fakt. Někdejší vůdce bolševické revoluce z roku 1917 Vladimir Iljič Lenin byl prý částečně židovského původu. Dokazovat to má dopis, který napsala Leninova starší sestra Anna Uljanovová a který je k přečtení v moskevském Státním historickém muzeu.     Uljanovová tvrdí, že jejich dědeček z matčiny strany byl ukrajinský Žid, který konvertoval ke křesťanství, aby se vyhnul povinnému přesídlení do oblasti vyhrazené pro Židy a aby mohl studovat. Lenin měl prý vždy o Židech vysoké mínění. „Je mi líto, že okolnosti našeho původu, které jsem předtím tušila, nebyly známy za jeho života," dodala Uljanovová.