Už řecký filosof Hérakleitos upozorňoval, že dvakrát nevstoupíme do stejné řeky. Řeka totiž neustále plyne a mění se s tím, jak přicházejí stále nové a nové vlny. A stejně jako řeka, měníme se i my, kteří bychom do ní rádi vstoupili.

To samé, co pro Hérakleitovu řeku, platí i pro hlavní prostějovské náměstí. Bylo by pochopitelně naivní se domnívat, že zůstane takové, jaké si je pamatujeme z dětství. Nicméně jisté je, že poslední dobou přichází o podniky, které desítky let tvořily jeho přirozenou součást.

Už začátkem loňského roku byla zavřena lékárna U Černého orla. Medikamenty zde už v 19. století míchal pozdější starosta a zřejmě nejslavnější prostějovský mecenáš Karel Vojáček. Tradiční lékárna úspěšně přečkala dvě světové války, rozpad Rakousko-Uherska, komunistický převrat i revoluci v roce 1989. Po celou dobu si uchovávala stejný ráz, a když jste do ní vstoupili, mohlo vám to připadat, že jste se vrátili o mnoho let zpátky, třeba až do dob, kdy se svět zdál mnohem jednodušší.

Další takovou trvalkou byla prodejna čerstvých lahůdek a občerstvení Dési. Ta sice na Žižkově náměstí otevřela „až“ po revoluci, přesto vydržela také obdivuhodně dlouho. Za dob mých raných středoškolských studií před zhruba 30 lety byla pro mě návštěva Dési jedním z největších zážitků celého týdne. Chodívali jsme tam s kamarádem po fotbalovém tréninku a pokaždé, když jsem se zakousl do čerstvé šunkové bagety, tak jsem rázem ucítil, že svět je stále v pořádku.

Jenže doba se mění a s rozpočtem, který jsem měl k dispozici coby středoškolák, bych na podobnou návštěvu Dési dnes musel šetřit několik měsíců. Samozřejmě se zdražilo vše, ale tady šly ceny nahoru opravdu strmě, což se bohužel rozhodně nedalo říci i o kvalitě.

A tak navzdory tomu, že Dési bylo jedním z mála míst, kde se na náměstí dal koupit čerstvý chlebíček, mě tam kromě vzpomínek už nic netáhlo. Přesto se avizovaný konec právě této provozovny u mě neobešel bez nostalgického povzdechnutí: A co teď? Kde se nyní budu přenášet do dětství? Z tohoto pohledu je vlastně dobře, že nám tu stále zůstává to totálně zchátralé místní nádraží…