Jakub Menšík tento týden zapsal další kapitolu svého pohádkového příběhu a jasně ukazuje, že se může poměřovat i s daleko zkušenějšími borci napříč tenisovým světem. V Prostějově moc dobře vědí, jak se o talenty starat. Je až neuvěřitelné, s jakou kadencí se jim daří mezi muži i ženami vychovávat hráče, kteří patří do užší světové špičky.
Turnaj v Dauhá prokázal, že už ve svých osmnácti letech je Menšík připraven na obrovský tlak. Přitom když jej potkáte mimo kurt, tak vidíte obyčejného kluka, který se z daných okolností nezbláznil. Lákadlo je to obrovské, když děláte individuální sport a ze všech stran slyšíte na svou osobu slova chvály.
Hned si například vzpomenu, jak se o Jakubovi začalo mluvit po loňském finále na juniorském Australian Open, kde i přes ohromné křeče nevzdal jediný míč a přes porážku si jej zapamatovala řada sportovních fanoušků z celého světa. Po příletu domů však jako na nejhorší vzpomínal hned na cestu letadlem, kde se se svou výškou a neustupujícími bolestmi musel krčit mezi sedačkami. Jasná ukázka toho, že umí přepnout do módu bojovníka, ale také vypnout z této role mimo kurt a řešit starosti obyčejného smrtelníka i v takto mladém věku. Snad mu to takto vydrží i po větších úspěších, které na něj jistě čekají.
