O podfinancovaném sportu se hovoří stále dokola a jen těžko se v blízké budoucnosti bude mluvit jinak. Zatímco vláda škrtá a snižuje státní podporu, nebývalá inflace a hlavně růst cen energií znamenají expanzi výdajů na pouhé provozování sportovišť. Odhlédnuto od aktuální situace je opravdu záhadou, že se dosud nepovedlo vymyslet funkční a transparentní model financování sportu.
Mládežnické základny bychom našli a jejich počty nejsou zase tak tragické, jak se často prezentuje. Jenže pro další růst, zvýšení základny, ale i daleko větší počet následných profesionálů nám schází řada faktorů. Obrovsky podfinancovaná sportovní infrastruktura. Je hezké, když je lidí dost, ale když není kde sport provozovat a prostory nepřibývají, tak nastává velký problém.
Přitom se rodí řada nápadů, projekty vznikají, jenže finance na jejich realizaci nejsou. Za poslední roky naopak ještě zdroje z rozpočtu pro udělení dotací klesají. Bez nich se neobejdou jak velké sportovní kluby, tak ty na malých obcích.
Sport nadále zůstává jako něco navíc, luxus, bez něhož není problém plnohodnotně žít. Ale tento postoj by se měl včas změnit. Začínáme být stále línější. Exponovaní rodiče na děti nemají čas, na druhé straně rodiny s nemnoha finančními prostředky na to zkrátka nemají… Rodina si raději pořídí počítač, než aby dětem platila aktivity v nějaké tělovýchovné jednotě. Aktivním pohybem od útlého věku se však utužuje zdraví, navazují se vztahy s vrstevníky, rozvíjí se spolupráce…
