Zatím jen posunování a spekulace o tom, kdy se vše rozjede. A jestli vůbec. Nyní ale přišla první větší rána pro amatérský sport v tomhle roce v podobě zrušení všech amatérských hokejových soutěží od 2. mužské ligy až po nejmenší caparty.
Rána je to bolestivá, ale ne zcela nečekaná. Hokejové soutěže nemají ten komfort a nemohou donekonečna posouvat restart jednotlivých lig. A jelikož vláda České republiky zatím nijak nereflektuje to, že nákaza je sice průšvih, ale ztráta jakékoli imunity u sportovců není taky nic pozitivního, jedná se o krok logický. Nejde zde zdaleka jen o nějaké výkony nebo pocit ze hry. Ale právě také o zdraví.
Pomyslný mrak pochyb nad ukončenými soutěžemi visel už nějakou dobu. Až nyní ale přišla očekávaná a obávaná stopka. Hokejisté v řádu tisíců ze dne na den přišli o naději, že si na jaře zahrají. Výzva svazu, aby se nerozpouštěl led na stadionech, je sice hezká, ale řada těchto sportovních stánků je v držení měst. Na ty ale svaz nemá páky, aby je od rozmrazování odradil.
Hlavně ale rezonují dvě skutečnosti, které jsou v souvislosti nejen s ukončením desítek soutěží důležité, a sice zdraví a naděje, naděje na normální chod věcí. Té se v České republice při pohledu na zmatené kroky vlády a zpoždění s očkováním nedostává. A se zdravím je to nyní stejné, bohužel.
