Stokrát si můžu říct, že už nebudu nic psát na téma koronavirus. Přesto tohle předsevzetí – vycházející z vnitřní nechuti stále dokola se danou nemocí zabývat – skoro nikdy nedodržím. Neboť šílené dění všude okolo prostě nedovolí všeobecnou situaci ignorovat.
Přemýšlel jsem nad tím, co je pro mě osobně ve značně nestandardní životní existenci posledních měsíců nejhorší. A určitě to je nesvoboda žít plně podle svého, dělat všechno co chci, mít právo veškerých voleb vlastního konání. Což jsou ústavně stanovené záležitosti.
Lidé nadávají na trvale zmatečné kroky vlády ČR, jistě oprávněně. Je však potřeba si uvědomit, že o základním principu způsobu „boje“ s covidem někde někdo rozhodl globálně a tímto nastaveným trendem plošně omezovat všechny bez rozdílu se řídí v podstatě celý svět.
Vedení všech států tak rozhodla či dál průběžně rozhodují o nezbytnosti brát příslušným občanům část jejich základních svobod bez ohledu na to, zda s ním oni sami souhlasí, či ne. A kam až nyní zašel tuzemský politický vývoj, to už je jiná záležitost našeho směšného až tragikomického Kocourkova.
