Že je naše město cyklistice zaslíbené, to je všeobecně známo. Cyklostezky máme skoro všude a další se staví. A na kole tady jezdí snad už miminka, která ani neumí chodit. Dnes si možná odpustím navážení se do chování cyklistů v Prostějově a podívám se na jeden historický moment, jenž by cyklonadšence, některé z nich znám osobně, mohl zajímat.

Nevím, zda znáte jméno Thomas Stevens, ale v dubnu je to právě 140 let, kdy tento člověk jako první vůbec objel na kole celou zeměkouli.

Stevens se narodil do rodiny žijící v ulici Castle Street v Berkhamstedu. Jeho rodiče se jmenovali William a Ann Stevensovi, otec pracoval jako dělník. Thomas měl dvě sestry: starší Bridget a mladší Jane. Základní vzdělání získal ve škole Bourne Charity School, poté se vyučil hokynářem. Když mu bylo 14 let, emigroval jeho otec do Missouri, kde nesetrval dlouho a vrátil se, když Ann onemocněla. Poté opět emigroval a znovu se vrátil, aby s sebou odvezl zbytek rodiny. Thomas v roce 1871 také odešel do Ameriky bez rodičů, kteří jej následovali se zbytkem rodiny až za dva roky. Nakonec se usadili v Denveru, odkud se Thomas Stevens později odstěhoval do San Francisca, kde se naučil jezdit na kole. Když si našel práci v dolech v Coloradu, dostal nápad objet na kole celý svět.

V roce 1884 si koupil nové vysoké kolo značky Columbia, jež bylo potaženo niklovými pláty z chicagské továrny Pope Manufacturing Company, která jeho cestu sponzorovala. Na cestu si s sebou vzal jen několik párů ponožek, druhé triko, pršiplášť, jenž zároveň sloužil jako stan, spací pytel a revolver. Na cestu vyrazil ze San Francisca přesně v 8.00 hodin ráno dne 22. dubna 1884 a přes Sacramento a Sierru Nevada se dostal do států Nevada, Utah a Wyoming. Cestou se mu dostalo podpory od mnoha místních cyklistických klubů. Cestoval převážně podél kolejí, plavebních kanálů nebo po pevných silnicích. Dne 4. srpna 1884 dorazil do Bostonu. Podle dobových záznamů strávil na této etapě 83 dnů jízdou a 20 dnů stál kvůli špatnému počasí či odpočinku. Pak pokračoval lodí do Liverpoolu, kam dorazil v dubnu 1885. Tam kolo uschoval a odjel do Londýna plánovat další trasu. Dne 30. dubna 1885 se vrátil do Liverpoolu pro své kolo a 4. května za asistence místní policie a po boku 25 nadšených místních cyklistů formálně zahájil svoji evropskou jízdu, kde ho od kostela v Edge Hill vyprovodilo několik set přihlížejících. Už za pár minut po startu z Liverpoolu se musel potýkat s deštěm. Na cestu si tentokrát vzal ke svému vybavení z bezpečnostních důvodů ještě bílou vojenskou helmu. Z Newhavenu přeplul lodí do Dieppe a pokračoval napříč Evropou přes Francii, Německo, Rakousko-Uhersko (kde se k němu na nějaký čas připojil jiný cyklista, s nímž však nebyl schopen komunikovat, neboť ani jeden z nich neuměl žádnou řeč, kterou ovládal ten druhý), Slavonii, Srbsko, Bulharsko až do Turecka. V Istanbulu si udělal kratší pauzu, aby si odpočinul a našel útočiště u příbuzných svých známých z Ameriky. Tam si koupil náhradní díly ke svému kolu a nové pneumatiky a také lepší pistol značky Smith & Wesson. V Istanbulu počkal, dokud se neuklidní situace ohledně řádění banditů v jiných částech Turecka, a vydal se přes Anatolii, Arménii, Kurdistán a Irák do Persie, kde v Teheránu přečkal druhou zimu jako host tamního vládce šáha Násira ad-Dína.

Problémy nastaly v Rusku, které mu nepovolilo cestu přes Sibiř, tak to vzal do Afghánistánu, ale byl vyhoštěn. Na cestu do Indie použil loď a železnici. Pak následovala Čína a Japonsko.

Do San Francisca se vrátil v roce 1887, v nohách měl zhruba 22 tisíc kilometrů.

Tak co, cyklonadšenci, není to výzva?