Máme už nějakou dobu po Vánocích, které jsou v moderní době chápány především jako dárkové orgie. Dávno je pryč příjemné předvánoční napětí kulminující právě na Štědrý den, co se objeví večer pod stromečkem, jestli tam bude to, co jsem si strašně moc přál. Jsou tací, kteří nápor úplně nevydrží a uspořádají tajnou předvánoční „šťáru“ po všech možných a nemožných skrýších, aby dostali kýženou jistotu.

V dospělosti už jsme o podobné pocity ochuzeni, zvlášť v případě, když se pro mnohé nepochopitelně dohodnete, že si v nejužším kruhu mezi dospělými dárky dávat nebudete. Ideální řešení, pokud nakupování a shánění všeho možného po všech možných obchodech zkrátka nemusíte. O překvapení ale ochuzeni stejně nejste.

Takovým překvapením totiž může být to, co „Ježíšek“ v podobě partnera nadělí dětem pod stromeček, aniž o tom něco víte. Zíráte, jak musely být vaše ratolesti hodné, a s nadsázkou se zamýšlíte, žijete-li opravdu ve stejné domácnosti. Bleskne vám sice v hlavě, jaké asi bude zdraví vašich rodinných financí, ale všichni se shodneme, že za rozzářené dětské oči stojí cokoli.

Starý vtip praví, že (nejen) vláčky jsou určeny dětem, ale hrají si s nimi hlavně tatínkové. Rodinné hry jsou vůbec dobrodiním pro další upevňování pout mezi rodiči a dětmi. Dcera si třeba moc přála kulečník, protože ji zaujal v televizi. Pravda se stolem na snooker nemá zmenšený biliár mnoho společného, ale dal mi příležitost oprášit pozapomenuté dovednosti ze studentských let, kde jsme kromě mariáše holdovali s kolegy i tomuto „restauračnímu sportu“. Denně se teď doma pilně zdokonalujeme a vítězství v napínavých partiích se pomalu, ale jistě přesouvá na stranu mladé generace.

Jakýmsi dárkem svým divákům měla určitě být i minisérie Božena, kterou o známé spisovatelce natočila Česká televize. Naše generace, která absolvovala základní vzdělání ještě před rokem 1989, měla Babičku Boženy Němcové coby povinnou četbu. Aspoň určité pasáže z knihy a hlavní postavy včetně psů Sultána a Tyrla zná asi každý. O autorce toho zase běžný čtenář až tak moc neví, takže jsem byl hodně zvědavý. Kdybych se měl ovšem orientovat podle toho, jak spisovatelku vykreslily tvůrkyně pořadu, těžko bych ji zařadil mezi české historické osobnosti. Žena, pro niž byla rodina jakýmsi trpěným přívažkem, neustále jí bránící v citovém a profesním rozletu, žena, která je schopná zanedbávat své děti kvůli citovým vzplanutím, před nimiž nebyl uchráněn prakticky žádný pohledný muž v její blízkosti, příliš sympatií nevzbudí. Sobecká egoistka, myslící pouze a jen na sebe a své potřeby.

Naštěstí máme dostatek indicií, že tomu tak v reále úplně nebylo. Příběh z televizní obrazovky je v určité míře jen násilná dofabulace přesvědčených feministek, které se ujaly realizace ve jménu patřičně moderního dovzdělání současných divaček. Škoda že si k tomu vybrali respektovanou postavu, která sice měla komplikovaný život, ale vyznění takřka nymfomanky z potemnělých průjezdů si určitě nezaslouží. Z takového dárku si na rozdíl od těch rodinných mnoho pozitivního neodneseme.