Vždy bude platit okřídlené „kdo nic nedělá, nic nepokazí“. Původně se tím myslí, že člověk se nejlépe učí vlastními chybami a cvikem. Pouze ten, kdo se o nic ani nepokouší, nechybuje. V původním významu tohoto přísloví tedy vyzívá k aktivitě. Udělali jste chybu? Nevadí, hlavně že jste se do toho pustili! Příště už budete zkušenější a dáte si větší pozor. To pochopitelně neznamená, že nemůžete chybovat v něčem jiném.
V posledních letech se zejména na konzervativní Hané zdá, že zmíněné přísloví nabývá docela jiných rozměrů. Pasivita totiž začíná být brána za něco pozitivního. Pokud nic neděláte, nejenže nic nepokazíte, ale také vám nemůže nikdo nic vyčítat. A nemusíte přitom ani udělat chybu, stačí, když neděláte přesně to, co si přeje někdo jiný.
Naprosto ukázkový příklad nabídla jedna z reakcí na probíhající opravy konického zámku. Jedna z místních občanek se při zmínce o potřebné rekonstrukci rozhorlila, že na toto peníze jsou, ale aby byly dotace na zubní ordinace a lidé z Konice nemuseli jezdit do Prostějova, tak to nejsou.
Jedná se přitom o jeden z celé řady ukázkových příkladů, kdy lidé dohromady pletou hrušky s jablky. Zubaři jsou jistě také potřební, ale je to úplně jiná kapitola, která přece s potřebnou opravou fasády zámku má jen pramálo společného. Navíc město i tento problém řeší…
Vždy totiž záleží na nastavení konkrétních občanů. I veskrze pozitivní záležitosti mohou u negativně smýšlejících lidí vybudit kritiku. A spustí se lavina….
Samozřejmě že podobných příkladů bychom třeba i v Prostějově našli více než dost. Doufejme, že většina lidí bude rozumná a tento přístup trvale nepřevládne. To by teprve byl průšvih. Pak by začalo platit nejen to, že kdo nic nedělá, nic nezkazí. Ale i to, že kdo nic nezkazí, ten vyhraje volby. A kdo vyhraje volby, ten logicky raději nebude dělat nic…
