Jak loni, tak letos bojovali prostějovští fotbalisté až do úplně posledních momentů závěrečného střetnutí o svou záchranu ve Fortuna:Národní lize ČR. Dvakrát po sobě se dostali na absolutní sestupovou hranu hrozící fatálním pádem ze druhé nejvyšší tuzemské soutěže do třetí.
Ke cti mužům 1. SK slouží, že krajně nepříznivou situaci opakovaně zvládli a druholigovou příslušnost uhájili. Byť s notně odřenýma ušima. Už před rokem to bylo dost o fous, zatímco tentokrát záchranářské nervy svých příznivců (a samozřejmě i ty vlastní) šponovali ještě extrémnějším způsobem.
Jak ale praví známé přísloví: tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. Nikdo po eskáčku nechce, aby šturmovalo za dříve tolik proklamovanými plány na postup do první ligy – mimochodem z různých důvodů naprosto nereálnými – dnes už bývalého šéfa klubu.
Je však načase, aby právě celý klub začal konečně fungovat po všech stránkách na úrovni odpovídající druholigovým požadavkům. Výborný finiš aktuálního ročníku po četných předchozích změnách uvnitř napověděl, že by to mohlo jít. Ovšem vzniklý potenciál se jednoduše nesmí zase promrhat či poztrácet.
