A je to tady. Uteklo to jako voda a máme tady konec školního roku. Prvňáčci se těší na své první vysvědčení, deváťáci už stříhají metr, až vypadnou ze „základky“ a vyrazí na nějakou tu střední školu, tedy pokud se jim podařilo probít se přes systém DIPSY.
Středoškoláci, hlavně maturanti, se posunou dál do reálného života, kdy zjistí, že maturita byla proti tomu legrácka. No a kantoři, ti budou moci na chvíli vysadit Lexaurin a přenechat ho na dva měsíce rodičům, kteří najednou zjistí, že starost o dítě by měla být 24/7, ne jako deset měsíců v roce, kdy dítě vidí jen večer a o víkendech a po zbytek dne se o něj stará škola.
A teď pojďme k trochu hlubšímu hodnocení školního roku. Až donedávna jsem si myslel, že zorat se dá jen pole pluhem, ovšem stále častěji se domnívám, že školství je obor, kde se oře takřka permanentně, ovšem na rozdíl od pole bude úroda spíše tristní. Když se totiž pole zoře, čeká se úroda, rozorané školství už ovšem nabízí jen úhor, pokud se hodlá pokračovat tak jako dosud.
Máme tu například reformu Rámcových vzdělávacích plánů na MŠ a ZŠ. Momentálně k tomu probíhá veřejná diskuse, ale takových diskusí jsme již zažili a výsledek byl většinou k ničemu. Co třeba takový dějepis? Chystá se třeba toto. Končí dosavadní rozdělení výuky na jednotlivé etapy dějin. V devátém ročníku bude muset například žák „na příkladech z dějin doložit klady a zápory setkávání tří kulturních okruhů monoteismu“ nebo „vysvětlit specifika proměn a fungování ekonomiky, trhu a směny od pravěku po současnost“. Ve výuce bude docházet i na soudobé problémy, které přitom většina učitelů pomíjí. Pedagogové tak například budou muset zajistit, aby děti „určily trvání a proměnu sociálních a genderových rolí v dějinách“. Tedy třeba co mohou a naopak nemohou dělat příslušníci LGBTQ+ komunity. Myšlenkou je vyučovat delší dějinné etapy nebo zásadní události dějin, což třeba přemyslovská knížata ve 12. století údajně nejsou. No nevím. Základem dějepisu bývalá časová osa, na kterou si žák dokázal umístit dějinné události a logickou otázkou v dějepise vždy bylo KDY? KDE? CO? Případně KDO? Osekávání
Malé školské hodnocení
A je to tady. Uteklo to jako voda a máme tady konec školního roku. Prvňáčci se těší na své první vysvědčení, deváťáci už stříhají metr, až vypadnou ze „základky“ a vyrazí na nějakou tu střední školu, tedy pokud se jim podařilo probít se přes systém DIPSY. Středoškoláci, hlavně maturanti, se posunou dál do reálného života, kdy zjistí, že maturita byla proti tomu legrácka. No a kantoři, ti budou moci na chvíli vysadit Lexaurin a přenechat ho na dva měsíce rodičům, kteří najednou zjistí, že starost o dítě by měla být 24/7, ne jako deset měsíců v roce, kdy dítě vidí jen večer a o víkendech a po zbytek dne se o něj stará škola.
A teď pojďme k trochu hlubšímu hodnocení školního roku. Až donedávna jsem si myslel, že zorat se dá jen pole pluhem, ovšem stále častěji se domnívám, že školství je obor, kde se oře takřka permanentně, ovšem na rozdíl od pole bude úroda spíše tristní. Když se totiž pole zoře, čeká se úroda, rozorané školství už ovšem nabízí jen úhor, pokud se hodlá pokračovat tak jako dosud.
Máme tu například reformu Rámcových vzdělávacích plánů na MŠ a ZŠ. Momentálně k tomu probíhá veřejná diskuse, ale takových diskusí jsme již zažili a výsledek byl většinou k ničemu. Co třeba takový dějepis? Chystá se třeba toto. Končí dosavadní rozdělení výuky na jednotlivé etapy dějin. V devátém ročníku bude muset například žák „na příkladech z dějin doložit klady a zápory setkávání tří kulturních okruhů monoteismu“ nebo „vysvětlit specifika proměn a fungování ekonomiky, trhu a směny od pravěku po současnost“. Ve výuce bude docházet i na soudobé problémy, které přitom většina učitelů pomíjí. Pedagogové tak například budou muset zajistit, aby děti „určily trvání a proměnu sociálních a genderových rolí v dějinách“. Tedy třeba co mohou a naopak nemohou dělat příslušníci LGBTQ+ komunity. Myšlenkou je vyučovat delší dějinné etapy nebo zásadní události dějin, což třeba přemyslovská knížata ve 12. století údajně nejsou. No nevím. Základem dějepisu bývalá časová osa, na kterou si žák dokázal umístit dějinné události a logickou otázkou v dějepise vždy bylo KDY? KDE? CO? Případně KDO? Osekávání národních dějin mi také nepřipadá zrovna košer. Nebudu se pouštět do dalších předmětů, ale zaujala mě třeba revize ICT, kdy se již snad neučí kancelářské balíky, takže dítě neumí napsat dopis, udělat tabulku a graf a vyrobit prezentaci, ale stále něco hledá, získá prý jakési digitální kompetence a orientuje se v digitálním světě. Zatím pozoruji mládež na sociálních sítích, kde je pod vlivem youtuberů, influencerů a podobných individuí, ale o počítači a jeho chodu neví nic. Tak to já společně s Cimrmanem považuji za slepou uličku. Tak tudy ne, přátelé.
Digitální přijímací zkoušky, to je samozřejmě dobrá myšlenka, ovšem realizace v letošní podobě, tak to bylo jedno velké fiasko. V době, kdy vznikají tyto řádky, nevědí ještě kandidáti, kteří prošli druhým kolem, jak vlastně dopadli, a třetí kolo je v nedohlednu. U systému DIPSY se jistě spotřebovalo hodně výše zmíněného prášku Lexaurin na uklidnění. Snad proboha neskončíme v další slepé uličce a v nejbližším období někdo opravdu nařídí, aby se přijímačky dělaly digitálně a už v devátých třídách, kde mohou počítače a jinou IT techniku přehazovat vidlemi. Středním školám tím ubude zase nějaký kousek práce, který letos v rámci přijímaček tedy schytaly ze všech stran – dělaly práci za CERMAT, základní školy, ministerstvo a snažily se pomoci zděšeným rodičům.
To byly jen dva příklady krize školství. Vynechám financování a život na obláčku některých institucí souvisejících se školstvím, avšak majících na školství velký vliv.
Ale teď velím! Běžte všichni na prázdniny a užívejte slunce, vody a naberte sil… Ono totiž může být ještě hůř.
národních dějin mi také nepřipadá zrovna košer. Nebudu se pouštět do dalších předmětů, ale zaujala mě třeba revize ICT, kdy se již snad neučí kancelářské balíky, takže dítě neumí napsat dopis, udělat tabulku a graf a vyrobit prezentaci, ale stále něco hledá, získá prý jakési digitální kompetence a orientuje se v digitálním světě. Zatím pozoruji mládež na sociálních sítích, kde je pod vlivem youtuberů, influencerů a podobných individuí, ale o počítači a jeho chodu neví nic. Tak to já společně s Cimrmanem považuji za slepou uličku. Tak tudy ne, přátelé.
Digitální přijímací zkoušky, to je samozřejmě dobrá myšlenka, ovšem realizace v letošní podobě, tak to bylo jedno velké fiasko. V době, kdy vznikají tyto řádky, nevědí ještě kandidáti, kteří prošli druhým kolem, jak vlastně dopadli, a třetí kolo je v nedohlednu. U systému DIPSY se jistě spotřebovalo hodně výše zmíněného prášku Lexaurin na uklidnění. Snad proboha neskončíme v další slepé uličce a v nejbližším období někdo opravdu nařídí, aby se přijímačky dělaly digitálně a už v devátých třídách, kde mohou počítače a jinou IT techniku přehazovat vidlemi. Středním školám tím ubude zase nějaký kousek práce, který letos v rámci přijímaček tedy schytaly ze všech stran – dělaly práci za CERMAT, základní školy, ministerstvo a snažily se pomoci zděšeným rodičům.
To byly jen dva příklady krize školství. Vynechám financování a život na obláčku některých institucí souvisejících se školstvím, avšak majících na školství velký vliv.
Ale teď velím! Běžte všichni na prázdniny a užívejte slunce, vody a naberte sil… Ono totiž může být ještě hůř.
