Jaký dojem zanechali na letošním mistrovství Evropy čeští fotbalisté, to jsem v téhle rubrice stručně rozebíral už minule. Co nejzásadnějšího však ukázal kontinentální svátek kopané z globálního hlediska? Za mě toho rozhodně nebylo málo.
Nejvýraznější pozitivní stopu v Německu určitě zanechali Španělé bez ohledu na to, zda vyhráli včerejší finále. Předváděli moderní, rychlou a divácky atraktivní hru vedoucí k úspěšným výsledkům, což je ideální kombinace. Zasloužili si konečný triumf.
Fanouškovská srdce za hezké útočné pojetí patřila také Nizozemcům, z řady hledisek i Švýcarům, Rakušanům, Slovákům, Gruzíncům či některým dalším. Naopak zklamáním vedle Čechů, Skotů nebo třeba Italů byla produkce dvou gigantů, kteří se i tak dostali daleko.
Zejména Anglie se svým extrémně úsporným nefotbalem neměla ve finále co dělat a zachránilo ji jen štěstí vyztužené individuální kvalitou opor. Francouzi hráli přece jen o něco lépe, ale též oni zůstali daleko za očekáváním toho, čím se mohli prezentovat.
